The girl he never noticed | h.s.,l.t.

five

H O L L A N D

Ráno mě probudil Liam. A po tom, co jsem se najedla a oblékla, mě odvezl do školy.
Celý den jsem byla s Harrym. A když měl jinde hodinu, o přestávce jsme se zase sešli. Louis dnes opět dělal, že neexistuji. Na obědě jsem si sedla s Harrym, ale celý den mi přišel takový nesvůj.

Po škole jsme šli do čajovny a povídali si.
„Harry? Co se děje? Dneska si nějaký.. nesvůj..?" Řekla jsem a povzbudivě se usmála. Smutně se zatvářil a sklopil pohled na své ruce.
„To nic. Jen jsem nervózní, že se ti u mě nebude líbit." Řekl zklesle.

„Ale prosím tě! Máš doma přes sto knih! Jak si můžeš myslet že se mi u tebe nebude líbit? U člověka, který má tetování PINK FLOYD!" Poslední slova jsem řekla důrazněji. Odvrátil pohled ze svých rukou a usmál se. Na tváři se mu obejvily roztomilé ďolíčky.
„Dobře." Pověděl s úsměvem na rtech.

Asi hodinu jsme seděli v čajovně a popíjeli čaj.

„Tak, je čas jít do té tvé knihovny!" Vyjekla jsem radostně a Harry nade mnou zakroutil hlavou s úsměvem na rtech.
„Dobře." Řekl a společně jsme vyšli z čajovny. V autě jsme nečekaně poslouchali Green Day a Pink Floydy.

Přijeli jsme k menšímu domu. Harry mi jako gentleman otevřel dveře. Děkovně jsem se na něj usmála a on mi úsměv oplatil. Vešli jsme do domu.
Byl menší, ale překrásný. Byl velmi pěkně zařízený, nebyl ani moderní ani starodávný. Nepořádek tady neměl, na kluka to tady bylo velmi čisté.
„Máš to tady moc hezké Harry." Řekla jsem a rozhlížela jsem se po domě.
„Hádám, že jako první budeš chtít vidět mou knihovnu." Řekl s hrdostí v hlase. Zběsile jsem přikývla.
„Tak tedy, po schodech nahoru." Řekl a pokývl hlavou ke schodům. Neváhala jsem a vydala jsem se do jeho pokoje. Harry šel samozřejmě za mnou.
Nahoře byly dvě místnosti. Otočila jsem se tázavě na Harryho. Pokývl hlavou k levým dveřím. Chytla jsem kliku a opatrně jsem otevřela dveře.
Pohled mi padl na velkou dvoulůžkovou postel. Nad postelí byly různé plakáty - Green Day, Pink Floyd apod. Nejvíce mě, ale zaujaly obrazy, které měl pověšené na levé stěně. Byly nakreslené nejspíš akrylovýma barvama. Byly nádherné. Na jednom byl západ slunce a oceán. Jeden mě, ale zaujal nejvíc. Byla to dívka. Měla zrzavé vlasy. Bylo to z profilu, ale ta dívka plakala. Bylo to zvláštní, ale připomínala mi mě.
„To je nádherné Harry. To si kreslil ty?" Zeptala jsem se a stále jsem si prohlížela ostatní obrazy.
„Děkuju, ano, kreslil jsem to já." Udiveně jsem se na něj podívala a usmála se. Rozhlédla jsem se po pokoji. U postele měl noční stolek a vlevo v rohu měl skříň. A to co mě zajímalo nejvíc bylo vpravo, po celé délce stěny. S otevřenou pusou jsem sledovala tu nádheru.

H A R R Y

Nemohl jsem se dočkat její reakce. Vešla do mého pokoje a já ji pozorně sledoval. Rozhlížela se po pokoji a poté padla pohledem na mou knihovnu. Brada jí spadla.
„Bacha, ať ti tam nic nevletí." Řekl jsem pobaveně a ona pusu hned zavřela. Pomalu přešla ke knihovně a prohlížela si knihy s nakloněnou hlavou. Konečky prstů pomalu přejížděla po knihách.
„Harry," miloval jsem jak vyslovuje mé jméno. „Tohle je úžasné." Zašeptala, ale tak, abych ji slyšel. Měl jsem chuť ji políbit, ale vím, že jsme jenom přátele, navíc se známe dva dny. No spíš, ona zná mě dva dny.
„Harry? Mám nápad." Hrdinsky se narovnala, ale pohledem byla stále na mé "málé" knihovně.
„Copak tu tvou chytrou hlavičku napadlo?" Zeptal jsem se a ona pobaveně zakroutila hlavou. Najednou se zhluboka nadechla.

„Chci si vytetovat stejné tetování jako ty." Řekla a já na ní vyjeveně zíral. Opravdu mě to překvapilo.
„Páni, ale já mám těch tetování trochu víc." Uchechtl jsem se se. Ona se upřímně usmála.
„Nechám si vytetovat Pink Floydy a zámek." Řekla upřímně. Přikývl jsem.
„Dobře a chceš jít do stejného salonu, kde jsem si nechal vytetovat tohle?" Zeptal jsem se a ukázal jsem rukama na celé mé tělo, zasmála se a přikývla.
„Dobře a ehm.. Kdy tam chceš jet? Pojedu s tebou." Mile jsem se usmál. Sedla si na postel.
„No..já se dneska zeptám Liama a napíšu ti kdyžtak." Věnovala mi překrásný úsměv a já přikývl. Sedl jsem si vedle ní a ona pořád sledovala mou knihovnu a nebo mé plakáty nad postelí. Doufám, že jí nedošlo, že na tom obrazu, který pozorovala asi pět minut, je ona. Namaloval jsem ho včera.

Tak tady je další část snad se Vám líbí, dneska přidám další :)
Eva