BAD ASS

Bad Ass-24

Stáli jsme v objetí snad čtvrt hodiny, než mě vyrušil zvonící mobil. "Ano?" zamumlala jsem otráveně. "Zlatíčko, už pojď domů. Zítra je škola. A málem jsem ti zapomněla říct, že tu naše návštěva zůstane na měsíc." Cítila jsem jak se usmívá, ale mě do smíchu nebylo. Vůbec se mi nelíbila představa sdílení domu s Kevinem. "Jasně, už jdu." Rychle jsem zavěsila a obrátila se na Justina. "Budu muset jít domů. Zítra je škola." "Dobře. Ráno tě vyzvednu." "Víš… možná by bylo lepší, kdybychom si dali sraz až před školou." Nervózně jsem si drbala zápěstí a špičkou boty ryla do země. "Co se děje?" "No… Kevin tu bude ještě měsíc." "Cože?!" vykřikl. Leknutím jsem skrčila hlavu. "Víš, vlastně mi to je jedno." Usmál se. "Jsme spolu a řekli jsme si, že to tak bude. Věřím ti." Pokračoval s úsměvem. Líbilo se mi to. Líbilo se mi, že mi věří i po tom všem. "Děkuju. Už vážně musím jít." Ohlédla jsem se po autech, ale bylo tu jen Justinovo. "Vypadá to, že tě svezu."

"Jsem domááá!" vykřikla jsem do domu, jakmile jsem otevřela těžké dřevěné dveře. "To jsme dva." Uslyšela jsem Kevina z obývacího pokoje. "Kde jsou naši a vaši?" "Jeli někam do města na večeři." Pusou jsem naznačila Aha a odebrala se do svého pokoje. Otevřela jsem dveře. Od leknutí jsem nadskočila snad metr vysoko. "Lekla jsi je?" zašeptal Justin těsně u mých rtů. "Vůbec ne, jen jsem se rozhodla si zaskákat." Přisála jsem se na jeho rty a poslepu zavřela dveře. Přemísťovali jsme se k posteli, na kterou mě po chvilce hodil. Hned jak jsem dopadla se rozrazily dveře a v nich nemohl stát nikdo jiný než Kevin. "Vicky, chtěl jse-" zarazil se a zelenýma očima zabíjel Justina, který sebou plácl vedle mě. "Potřebuješ něco?" "Tvoje máma mi zrovna psala, že máme jít něco nakoupit do supermarketu." Podrbal se na zátylku a chystal se odejít. "Počkej na mě dole." Stihla jsem říct, než zmizel. "Ty s ním fakt jdeš?!" "Justine…" "Promiň. Já jen.. Věřím tobě, ale jemu ne. Něco bude zkoušet." "A já ho odmítnu. Justine, klid. Ty víš, že tě miluju. A nikoho jiného." Položila jsem si hlavu na jeho hrudník tak, abych mu viděla do obličeje. "Taky tě miluju." Lehce jsem ho políbila, než jsem ho vyhnala z pokoje a šla dolů za Kevinem. "Myslel jsem si, že spolu nejste." Stál opřený o linku a pil mých rodičů vodku. "Proč bychom spolu neměli být? Odpustil mi." "Idiot." Zamumlal a už pil další panák ruské vodky. "Jenom protože mě miluje je to idiot?!" "A ty ho miluješ?" "Miluju." "Tak proč si ho podvedla? Proč si svoje poprvé ztratila semnou? No?!" rozhodil rukama a ublíženě se na mě díval. "A proč si to ty udělal?! Věděl jsi, že mám kluka. Ale i přes to si to udělal. Chtěl jsi mi zničit vztah." "Nechtěl. A proto jsem mlčel." Řekl potichu. "Mlčel?" "Šla jsi do sprchy a volal Justin. Byl nasranej, že jsem s tebou, ale nic jsem mu neřekl. Sám jsem se divil sobě. Nechtěl jsem tě vidět nešťastnou. Chtěl jsem, abys byla šťastná semnou…jenže ty jsi byla šťastná s ním." Dodal a sedl si na židli. "P-proč mi to říkáš? Až teď.." "Protože jsem si uvědomil, že jsem idiot a nikdy jsem tě neměl nechat odejít. A taky jsem si uvědomil, že tě stále miluju. Já tě miluju, Vicky. A nikdy nepřestanu." Mlčela jsem. Nevěděla jsem co říct, co udělat. Jestli to ignorovat, nebo se k tomu vyjádřit. "Kevine, víš…" "Ne, to je dobrý. Já vím, že to není oboustranné." Na sílu se usmál. Vtáhla jsem do objetí. Nejdřív nic nedělal, ale nakonec mě pevně objal. Vdechla jsem jeho vůni a před očima viděla nás dva před lety, šťastný pár. Cítila jsem slzy. Putovali po mé tváři, až si našly cestičku k jeho mikině, na kterou dopadly. "Měli bychom jít." Odtáhl se a popadl klíče. Vyběhli jsme ven k autu. Otočila jsem se a uviděla Justina stát v okně, díval se na mě. Vzdychla jsem a otevřela dveře spolujezdce. Vyrazili jsme.

"Pamatuješ si na závody ve vozíku?" při té vzpomínce jsem se zasmála a kývla hlavou,pamatuju si je až moc dobře. "Pamatuješ si, jak si mě zavřel do mrazáku s pizzou a nechtěl mě pustit?" "To jsem neudělal!" oba dva jsme se začali nahlas smát, až jsme skoro leželi na zemi. "To byly skvělý časy." "Jo, to jo." "Jéé, podívejme se, kohopak tu máme, přítelkyni Justina. Pamatuješ si na mě?" otočila jsem se za hlasem. Jakmile jsem tu osobu uviděla, jakoby jsem zamrzla. To ne. To není možné.

prosím vote a dlouhýýýý komenář klidně s kritikou :)