Cesta domů

Kapitola 9

,,S Kevinem se známe už od školky," začne. Stále pokračujeme v cestě. Snažím se najít sebemenší známku o tom, že by tu Mia byla, a zároveň se soustředím na Petera. ,,Slyšela jsi někdy ty povídačky o šikaně na škole?"

,,Jo, něco málo jo." Udělám na strom nožem křížek.

,,Já jim nevěřil. Obviňovali Kevina a já ho bránil. Nedokázal jsme si připustit, že by mohl někomu ublížit," odlmčí se. Jako by nevěděl, co dál říct. ,,Ale pak jsem ho uviděl, jak ubližuje nějakýmu malýmu klukovi. Jak na něj křičí a-"

,,Počkej," přeruším ho. Něco jsem zaslechla. ,,Slyšels to?"

,,Slyšel co?" zeptá se nechápavě. Snažím se uklidnit svůj dech. Dám si ruku k ústům a naznačím, aby byl zticha. Přikývne. Chvíli jen mlčky stojíme. Nic se neděje. Oba jen slyšíme naše rychle tlukoucí srdce. Teda aspoň já.

Zaslechnu pravidelné zvuky. Jako rychlé kroky. Zvuk se rychle přibližuje. Peter mě popadne a přitiskne k nejbližšímu stromu. Ruku mi položí na pusu.

,,Pšššt." Vykoukne zpoza stromu. Pak spustí ruku podél těla a odstoupí ode mě. ,,Mio!" zakřičí.

,,Co?" Odlepím se od vlhké kůry stromu a ignoruju smůlu ve vlasech. Pak jí zahlédnu. ,,Mio!"

Do očí se mi derou slzy. Rozběhnu se za ní. Zastaví se a rychle se otočí. Přesně v tu chvíli jí padnu kolem krku a přitisknu jí k sobě, co nejvíc to jde. Nejdřív sebou vystrašeně cukne, ale pak se uvolní a položí mi ruce na záda.

,,Kaylo," zamumlá mi do vlasů. Na krku cítím její slzy. ,,Nejsme tady sami."

Pomalu se odtáhnu. ,,Počkej, jak to myslíš? A co se vůbec stalo?"

Vystrašeně se na mě podívá. ,,John, on je...?" Ruce se jí začnou třást.

,,Je v pořádku." Pohladím jí po rameni. ,,Tak co se stalo?"

,,Utíkala jsem před tím zvířetem...abych ho odlákala od Johna, což se zřejmě povedlo, a pak jsem zakopla. Ten vlk by mě byl rozsápal nebýt...někoho. Prostřelil to zvíře šípem. Šípem. Kdo v téhle době používá luk jako zbraň?"

,,Jsme na ostrově bez jakékoli jiné zbraně než jsou nože a teď už i luky. Mně to nepřijde jako ta nejdivnější věc tady," vloží se do toho Peter. To ještě neví o té zbrani.

,,Viděla jsi, kdo to byl?" zeptám se. I John přece říkal, že tu nejsme sami.

,,Ne." Zavrtí hlavou. Až teď si všimnu, že se jí pod očima rýsují tmavé kruhy;nespala. ,,Můžeme..můžeme prosím jít?"

Přikývnu. ,,Jasně. Jdeme."

Nikdo celou cestu nic neříká a tak se mé myšlenky znovu stáčí k tomu divnému snu. Jak skončil? To bych je vážně nechala oba zemřít, abych si nemusela vybrat?

Peter jde vpředu a nervózně se rozhlíží sem a tam. Za ním jde Mia, která celou cestu kopýtá, a poslední jdu já, uzavřená ve svých vlastních myšlenkách o tom snu.

Stále si dokážu vybavit ten hrozný moment. Když se hlaveň pistole pomalu přesunula z Mii na Johna a zase zpátky. Nedokázala se ustálit, protože já jsem se nerozhodla. A ani bych to nedokázala.

Ale jak by se na mě pak díval Dylan nebo Peter? A jak bych se na ně dívala já? A co teprve na mamku? Nemohla bych se podívat na svou rodinu. Nikomu bych se už nemohla podívat do očí.

Tak dost! okřiknu se v hlavě. Nikdo neumřel a ani neumře. Snažím se převést své myšlenky jinam. Podaří se mi pomyslet na chodby. Kam vedou? Může tam být víc věcí? Víc...zbraní? To se hodlám zjistit. A ještě dnes.

Konečně opět uvidím naši jeskyni. Jestli se tomu dá tak říkat. Protáhneme se dovnitř a všechny pohledy automaticky padnou na nás, jak jinak.

Popadnu láhev v rohu jeskyně a modlím se, aby tam byla voda. ,,Uff," ulevím si, když v láhvi zašplouchá voda. ,,Tady." Podám láhev Mie. Třemi dlouhými doušky dopije zbytek obsahu a vrátí mi prázdnou láhev.

,,Děkuju." Pousměje se. Za jejím ramenem spatřím Johna, jak k nám klopýtá. Dojde k Mie a sevře ji v pevném obětí. Pousměju se nad tím, jak pěkný spolu mají vztah. Přejedu pohledem po jeskyni, abych zjistila, jestli jsme všichni. Zastavím se u Dylana. Upřeně se na mě dívá a já mu pohled opětuju. Na nic víc se ale nezmůžu. Už už chci jít za ním, ale pak sklopím pohled a dojdu za Seanem.

,,Díky," řeknu a posadím se vedle něj, ,,za Johna." Pousměje se.

,,Takže jste jí našli," řekne. ,,Vypadá to, že jsi nakonec nešla sama." Pohledem zabloudí k Peterovi, který sedí v rohu.

,,Jo..no..on." Nevím co říct.

,,Nemusíš to vysvětlovat," přeruší mě. ,,Chápu to." Pousměje se na mě.

Zvednu se a mírně se pousměju. Nahmatám v kapse sirky a vylezu ven. Ještě se podívám dovnitř a vyhledám Miu. Má hlavu opřenou o Johnovo rameno a spí. Znovu se pousměju a zamířím k lesu. Jsem rozhodnutá zjistit, kam vedou ty chodby.

,,Neříkej mi, že jdeš sama," ozve se za mnou Peterův hlas. Neotočím se, jen se zastavím.

,,Jak víš, kam jdu?" zeptám se. ,,Co když se jdu jenom projít?"

,,S tak odhodlaným výrazem asi nejdeš na procházku do lesa. A navíc vím, že máš v kapse sirky."

,,Ale já jdu do lesa," odpovím mu a znovu se rozejdu. Radši se neptám, jak zjistil to o těch sirkách. Uslyším, jak jde za mnou. Zastavím se a otočím se. ,,Co chceš?"

,,Přece nepůjdeš sama." Založí si ruce na hrudi a nastaví neoblomný výraz. ,,Půjdu s tebou."

,,Petere," začnu, ale on mě přeruší.

,,Jdu a basta."

,,Fajn," řeknu nepříjemným tónem. Možná až moc nepříjemným. Na druhou stranu jsem ráda, aspoň nebudu sama. ,,Tak jdeme," řeknu už mírněji a otočím se na něj.

,,Ještě jsi mi to nedopověděl," řeknu, když se mnou srovná krok. ,,To s Kevinem." Chvíli mlčí. ,,Říkal jsi, žes tomu nevěřil. Tý šikaně."

,,Ne, nevěřil. Ale pak jsme ho načapal, jak vydírá malýho kluka. Chtěl ho praštit, tak jsem ho zastavil," řekne a zase na chvíli zmlkne. Asi se mu to neříká snadno. ,,Já jsem ho praštil a oba jsme se chvíli prali."

,,A proto tě poslali sem? Kvůli tomu, že jsi bránil malýho kluka? To je ujetý," řeknu a skočím mu tak do řeči.

,,To ještě není všechno." Pousměje se, ale není to opravdový smích. ,,Pak se tam objevil pan Donovan a Kevin ho praštil. No a-" Tentokrát to nejsem já, kdo ho přeruší.

Odněkud za námi se přižene obrovský vlk. Uslyším ho díky těžkým tlapám. Vzpomenu si na to, co Sean říkal o vlcích. Že jsou to zvířata žijící výhradně na pevnině. Co teda potom dělají tady?

Peter mě popadne za ruku a spolu rozeběhneme. Vlk nás rychle následuje. Máme vůbec nějakou šanci?

×××××

Zase moc děkuju za komentáře a votes. Dělá mi to ohromnou radost:)