Mrcha

...6...

Vy jste asi neslyšel! Já vám to neřeknu! Jak sem to řekla nebezpečně rychle se ke mě přiblížil a chytil mě za bradu, ale bolestivě ..... A čím dal víc přitlačoval!

Ty jedna mrcho! Začal my křičet do obličeje a byl tak centimetr odemě.... Byl rudej vzteky a prskal mi do obličeje!

Víte.... Měl by jste si dojí na pár kurzů sebeovládání.... Stisk povolil a odstoupil kousek ode mě... Ozval se zase ten vedle mě.

Ty se od tuď jen tak nedostaneš a bude tě to mrzet, že si mi to neřekla.....

A co my uděláte? Budete mě mučit?

Ne, ale tvého kamoše jo....

Poslušte si, nic nenamítám ....

Tohle tě bude mrzet.....

Víte to samé mužů říct já vám....
Zase se začal hluboce smát. Nevím co je tu vtipnýho, ale co aspoň bude sranda. Jenže já jsem tady ta co ví, co dělá a za nedlouho uvidím, jak se tváří člověk, co jsem mu zničila den.

Z těch řetězu se nedostanete. Si myslí... A jde se na to ....

Myslíte?

Já to vím! Tak před minutu se mi z nich podařilo dostat . Vytáhla jsem ruce a ukázala, že jsou volný. Na tváři mi hrál takový ten úsměv co říká" tohle si nečekal co?"
Plešounek se nevěřícně koukal na moje roce a uviděla jsem v jeho očích strach, protože mu došlo, že teď skončil! Jaká smůla.....
Jen jsem se koukla na Lukase a myslím, že jsem na vteřinu přestala dýchat. Proč? On udělal to samý a ten úsměv jako já měl taky! Jako fakt? Já Myslela, že to umím jen já! Byla to vždycky taková moje finta na ty, co si myslí, že vyhrajou tím, že mě svážou! Chyba! Ale kde se to naučil on? Asi si taky myslel, že je jedinej..... No, nebyl z toho nadšenej! Chtěla jsem se ho zeptat, kde se to naučil, ale ze snění mě dostal válečný pokřik jednoho z bodigardů a to mě donutilo reagovat!
I se svázanejma nohama k židli jdou dělat zázraky! Ale já jsem zase o krok na před..... Už je totiž svázáný nemám! A to je výhoda! Je jich tu pět plus plešounek! Skvělí to půjde snadno... Doufám....
V mžiku jsem si stoupla ze židle a toho, co mi tak řval do ucha jsem kopla vší silou do hrudi.... Odlít cca dva metry a pak narazil do zdi, ale to už jsem neviděla, protože jsem se otočila na dalšího bodigarda, co měl v roce tyč! Skvělí aspoň budu mít památku. Skrčila jsem se do podřepu, když ji po mne hodil a pak jsem ho povalila na zem. Když se rohlížel, kam ta tyč spadla. Byl to snadný kop a teď dva z pěti zneškodněny, ale kde....... Rozhlížela jsem se kolem sebe a pak uviděla Lukase, jak se pere se dvěma na jednou a jaksi to nezvládá....

Ze země jsem sebrala železnou tyč pak došla k nim a jednomu z nich zaklepala na rameno..... On se otočil a já ho vší silou praštila po hlavě tyčí .... On se jen zapotácel a spadl mi ke kolenům..... Lukas s tím druhým bodigardem se na mě nevěřícně koukali ... Jako fakt?
No co? Ať se koukaj, co dokážu!
Pak se chvíli  vzpamatovali a Lukas ho pak dost ostře kopl do přirození....

Sorry Kámo, vím jak to bolí! Konstatoval.

Koukala jsem se všude kolem, ale kromě bodigardu na zemi už tam nikdo nebyl! Kde je plešounek a ten poslední!
Koukli jsme se na sebe a pak jsem společně spustili!

" Kde si se naučil to s těma  řetězama?" fakt jsem to řekli společně, a momentálně, bych ho i zabila, ale z našeho rozhovoru nás dostal zvuk otvírajících dveří...... Vyběhli jsme nahoru po schodech ke dveřím, co naštěstí zůstali otevřený a pak uviděli velkou místnost bez nábytku. Jen okna a další dveře! K těm jsme za chvíli došli a otevřeli je..... Skvělí opatření, co dělají mafiáni! Zavřou vás někam, kde jsou jen stromy, beton a skály!

Skvělí! Vjedu si rukou do vlasů...

Víš jak se dostat domů?

Ne ty?

Ne....

Tohle bylo dost působivý.....

Nemusíš se snažit.... Stejně tě nemám ráda!

Nemusím, ale já chci.....
Hluboce se mi zadíval do očí.....
Protočila jsem oči a otočila se na patě!

Kdo to byl.

Nevím.... Nikdy jsem ho neviděla, ale je mi povědomej! A navíc mě znal..... Musí to bejt nějakej "kamarád" táty!

O čem to mluvil?

O hodinkách, co jsem vzala jednomu mafiánovi.....

Co v nich bylo?

Patnáct pravých diamantů! V přepočtu by to bylo kolem padesáti miliónů.

No to není zrovna málo...

To ne, ale ještě tam byla zašifrovaná fleška, ale co na ni bylo nevím!

Skvělí.....

Hej cukrouši !

Co?

Už vím, kde jsme a jak se dostat domů!

Fakt jak? Zeptal se když ke mě přišel!

Tudy! Řekla jsem a ukázala ....

S tím nepočítej!

A to jako proč?

Já nejsem sebevrah!

Ty možná ne, ale za to já jo!