Mrcha

#11

Jen v osušce jsem házela hadry do kufru a do slova lítala po pokoji.... Hlavní co patřila do kufru byli zbraně a pak teprve hardy. Nejsme normální lidi a proto toho mám tolik .... 

Sama nevím co se mi teď honí hlavou..... Jsou to blabolím, ale je to lepší než myslet na něho.
Nevím co si o tom mám myslet!  Fakt nevím!

Lehla jsem si do postele, nějak zvlášť jsem neřešila, že nemám na sobě ani triko.  Po chvíli koukání do stropu jsem zavřela oči a usnula! (konečně)

***
Byla jsem tam..... Zase jsem stala v té místnosti.....Byla jsem oblečená v legínách a tílku a čekala! Čekala jsem na to až přijde! Je mi deset a já skládám další zkoušku! Zkoušku, kterou musím podstoupit každým rokem! A kdo je učitel? Borec co ovládá všechny bojové sporty a taky mě naučil střílet, měla jsem ho ráda! A kdo je ten, kdo mě zkouší? MŮJ OTEC!

Ale není to, že vás vyzkouší z matiky..... Ale z boje..... Každý rok to pěkně schytám..... V loni mi zlomil ruku a měla jsem silnější otřes mozku! Předtím to byla noha a spousta modřin! Každým rokem si vyslechnu, že jsem se nic nenaučila ...... Vždy ho rozčílim...... Nesnáším ten pocit.....
Zkoušku skladbám do dnes a budu ji skládat do té doby dokud ho neporazím..... Zatím se to nestalo! A proč se mi zdá zrovna o tomhle?
Protože tady jsem si uvědomila, že co jsem! Kdo jsem! Co musím dělat, abych se jeho hrozbě vyvarovala co nejméně! Proto je ve mně tolik nenávisti! Protože jsem přesně to, co ze mě udělal!

Sedím na žíněnce v tureckém sedu a koušu si nehty nervozitou..... Poslední dny jsem moc nespala, když jsem si uvědomila, co se blíží za den! Pokaždé si vzpomenu na minulé roky..... Jak to bolelo! Jak jsem trpěla! Jak jsem pokaždé ležela na zemi a brečela bolestí a můj otec ke mě pokaždé přišel a začal do mě vzteky ještě víc kopat! Jak mě nutil vstát a bránit se! Kdybych to neudělala! Kdybych se znovu přes tu bolest nepostavila...... Vyhrožoval, že mě zabije!
Pokaždé jsem se ho bála! Prosila jsem dokonce i na kolenou, měla ruce před sebou, brečela a prosila ať se na mě nezlobí......  Pokaždé jsem před ním klečela a slibovala, že to bude lepší...... Vždy křičel ..... Vždy mi vyčítal, že jsem jako má matka..... Vždy mi ji tímhle připomene a ani nevím proč! Třeba ji taky takhle trápil! Ani nevím jak vypadala! Ale to, že trpěla jako já.... Je více než jisté...