Mrcha

...29...

Neměla jsem ani sílu se bránit. Prostě jsem nechala ty dvě lidské gorily, aby mě svázaly a odvedly do auta. Lukas chvíli snahu měl, ale poté když viděl, že jsem to vzdala tak se vzdal také. Nechci říkat, že to byl plán, ale plán to do jisté míry byl. Chtěla jsem vědět kam mě odtáhne. Jestli mě bude chtít zabít, nebo co něco bude chtít vědět. A Emeth je doufám někde poblíž. I když jsem si nebyla vůbec jistá, jestli vůbec chce být. 

Auto se rozjelo a já se snažila počítat minuty, abych věděla přibližně, jak dlouho jedeme. Byla to necelá půlhodina a Lukas se vedle mě začal strašně vrtět.

Co to děláš? Zeptala jsem se ho potichu.

Snažím se od dostat z toho provazu. Škrtí mě a budu tam mít otisky. Snažila jsem se protočit oči, ale nešlo to, protože jsem měla zavázané oči. Jak je možné, že se do teď choval normálně a najednou se stane tohle a on se zase choval jako na začátku co jsem ho poznala... No jo...Pan dokonalý se zase probudil. 

Uvědomila jsem si, že vlastně od doby co jsme tady tak se tak nechová... Chová se jako člověk... V hlavě jsem, ale měla stále to co mi řekl předtím. Hlavně jak mi to řekl. Mluvil, jako kdyby to už někdy zažil. Ten pocit... Ten strach... Když mluvil byl někdo jiný... Lepší. Opřela jsem si hlavu o sedadlo a povzdychla jsem si. Nechápu jak je to možné... Ale měl pravdu. Ve všem. 

Minuty jsem už počítat přestala. Ztratila jsem se v nich. Bylo to přibližně něco přes hodinu, ale jistá jsem si nebyla. Byla jsem strašně unavená z toho všeho. Ze svého života. Vždyť já vlastně nemám vůbec nic. Nemám život, rodinu, přátele... NIC.

Najednou se mojí ruky dotkla ruka Lukase. Jak to dokázal mi bylo jedno, ale byla jsem rozhodnutá, že pojedu se dvou matkou tam, kam mě chce vzít a já zjistím o co ji vlastně jde. A Lukas to věděl. Ale myslím, že chtěl mít jistotu. Jistotu ve mě. Neměl důvod mi věřit, ale věřil mi a za to jsem byla na jednu stranu dost ráda. Jeho ruce už nebyly svázané. Místo toho byly na těch mích a jejich palec kroužil po mém hřbetu ruky. Uklidňoval mě. Věděl co se  mi honí v hlavě. Asi to vycítil nebo co, ale byla jsem za to ráda. Přisunu se ke mně blíž a já se o něj přitulila. 

Co auto zastavilo nebyla jsem si jistá, kde to jsme. Byla jsem úplně dezorientovaná a vše mě bolelo. Holt jsem nevyužívala všechny smysly. Dveře se otevřeli z obou stran a oba dva nás doslova vytáhli z auta. Hodili mnou o zem a chvíli mě tak nechali. Praštila jsem se do nosu a začala mi téct krev. Bylo ji docela hodně. Cítila jsem jak mi pomalu stéká po obličeji a dotéká na zem. Ležela jsem ve vlastní krvi. Byla zima a já se začala třást. Moc to nepomohlo. 

Nevím jak dlouho jsem tam ležela. Ale od úst mi šel kouř. Bylo opravdu  už chladno a asi nejhorší pro mě bylo, že jsem nic neviděla přes šátek na očích a nikoho už ani neslyšela. Začala jsem pomalu usínat. Najednou jsem na sobě ucítila strašně moc únavu. Myslím, že mi něco dali, protože mi bylo najednou i fakt strašně špatně... chtělo se mi strašně zvracet, ale nezvracela jsem. Na té studené zemi jsem se uvolnila a po chvíli se přestala i třást zimou. Bylo mi všechno úplně jedno. Jendo jestli umřu. Už jsem unavené z toho všeho... Unavená ze svého života. Pomalu jsem už usínala až jsem vzdala i přemýšlení...

Otevřela jsem oči. Probudila jsem se v místnosti, která byla strašně vlhká a studená. Byla tu tma. Byla to taková ta hustá tma. Nebyla možnost nic zahlédnout. Unavená jsem byla stále, ale už jsem neměla takovou potřebu spát. Slabost jsem na sobě stále cítila. Cítila jsem se slabě, jak ještě nikdy předtím. 

Zajímalo by mě, kde je Lukas. Od toho co jsme byli v autě jsem ho ani neslyšela. Chtěla jsem se otočit, ale pak do mě vystřelila strašná bolest. Ani nevím z jaké části těla, ale bolelo to a to dost. Díky tomu jsem pak zjistila, že mám ruce svázané za zády řetězem a nohy k židli. 

Dveře se otevřeli. Světlo mě oslepilo a na chvíli jsem viděla jen žlutě. Když jsem si na světlo zvykla a podívala se kolem sebe, zjistila jsem, že jsem v místnosti sama. Lukas tu nebyl a najednou se mi do těla dostal strach. Kde je? Proč tu není se mnou? Co mu udělali? Co se mu stalo? 

Muž který pomalu scházel schody se zastavil těsně před mým obličejem a Zadíval se mi do očí. Pomalu se usmál na mou maličkost a pak mi nečekaně vrazil tak velkou facku až jsem spadla i s židlí na zem a hlavou o zem narazila. Cítila jsem krev co mi z hlavy začala téct. Pak mi i začala strašně třeštit bolestí. Ten chlap mě nechal na zemi jen tak ležet a pomalu odešel. Říkala jsem si: jo to je asi všechno. Teď každý den bude za mou chodit, aby mi jednu ubalil, ale to jsem se mýlila. Po pár vteřinách co odešel tam se vrátil, ale nebyl sám. Další dva muži šli za ním a táhli za sebou sud s vodou. V duchu jsem doufala, že to zas tak kruté tady nebude, že matka nenechá vlastní dceru takhle trpět, ale asi jsem se spletla... Spíš dost. 

Dva muži co přitáhli ten sud plný vody mě po chvíli rozvázali a pak mi strčili hlavu do sudu s vodou... Moje tělo se začalo automaticky bránit, ale nešlo to, protože mi hlavu silně drželi. Poté mě na chvíli pustili. Jeden z nich vzal nůž a zezadu mi rozřízl triko. Ten druhý mi zase strčil hlavu pod vodu a ten první mě začal bičovat po mých holých zádech. Nevěděla jsem jestli se mám bránit, abych se neutopila, nebo křičet, abych si ulevila od bolesti. Tak jsem aspoň křičela do sudu plné vody a snažila se ignorovat bolest co mi způsobovali. Nešlo mi to moc dobře...