Mrcha

25#

"Proč?"

"Protože by si pro ni byla až moc velký nepřítel a to je pro ni problém!"

"Jak mám vědět, že mi nelžeš?"

"Každý koho jsi včera večer viděla pro ni pracoval..... Byli ji samotnou poslání doslova na smrt. Naštěstí přežili ..... Postarali se o sebe, ale bohužel bylo to jen minimum lidí co zvolilo 'život v utrpení a bolesti než klidnou, ale bolestivou smrt!' "

"Jak to všechno víš?"

"Taky jsem pro ni kdysi pracovala... Před pár dny jsem od ni odešla!"

"Proč?''

"Protože jsem zjistila, že chce zabit vlastní dceru!" na chvíli se odmlčela.... Asi aby dodává téhle konverzaci efekt...." nic není jak se zdá...! Máš tu spoustu spojenců.....a lidi co jsou ochotni se vzdát i života pokud to bude nutné!"

"Proč?"

"Protože věří, že ty jsi jediná, kdo by ji dokáže zastavit!"

'' Proč chtějí, abych to byla já?"

"Protože se o něco takového pokoušelo už tolik lidí a ještě nikdo se  k tomu nevědomě dostal až na takovou úrovni, že by i ona sama se bála.....!"

"Jak to všechno víš?"

"Už jsem ti to řekla! Pracovala jsem pro ni a delší dobu jsem byla i kamarádka!"

"Byla?"

"Ano! Nechala zabít manžela a i mou matku!"

"Kdy?"

"Asi před měsícem....! Když jsem se to dozvěděla sbalila jsem se a přísahala sama sobě, že k ní se už nevrátím! Delší dobu jsem pro ni pracovala, protože jsem si myslela, že je přítel!...... Ale tohle přátelé nedělají..... A ....!" zhluboka se nadechla a se slzou v očích chtěla pokračovat, ale já ji zastavila.....!

"Nemusíte to říkat! Jak ji najdu?"

"To netuším..... Má tolik míst, že ani já je neznám všechny....."

"To nevadí..... Díky!" pohladila jsem ji po hřbetě ruky, usmála jsem se a obě jsem jak na povel vstali ze židle a chtěly odejít......!
Ale opravdu chtěly..... Ozvalo se totiž silné rozbití skla a pak ten silný tlak na ruce....

Zase jsem skončila na zemi a v tu chvíli chtěla moc a moc zjistit, který kokot mě schodil! Ale taky jsem chtěla poděkovat za záchranu života!

Co?

¨Emethe?¨

¨ Jo kotě taky tě hrozně rád vidím, ale měli bychomvypadnout! Chtějí tě zastřelit a něco mi říká, že je dost málo věcí co je dokáže zastavit!¨ popadl mě za ruku jako hadr a doslova mě vlekl pryč z kavárny! Krčili jsem se u země, abychom byli mimo dostřel a pak se proplížili zadnímu východu!

Dostali jsme se tedy do ještě temnější uličky než jsem sem přišla. Po chvíli klusu jsme uslyšeli kroky, co se k nám blíží rychlosti světla a ještě více přidali! Skoro stejně jsme se otáčeli za kroky a snažili se jim zmizet! Ale ty lidi byli jako klíštata! Chytí se a nepustí! Nohy mě zatím moc nebolely, ale něco mi říká, že to moc dlouho nevydržím!

Uslyšeli jsme vystřel a přidali jsme ještě víc do běhu! Když se kroky začaly fakt nějak rychle přibližovat, tak mě Emeth chytl za ruku! Nejdříve jsem nevěděla co chce dělat, ale pak mě zatáhl a ani nevím jak, ale skončili jsme v popelnici! Ten se za námi jen zavřel. Potichu jsme oddychovali a snažili jsem se naslouchat krokům, co se k nám blížili......

Kroky se po chvíli začali zpomalovat a zastavovat u místa kde jsme my.

Emeth si připravil zbran a co nejpotišeji ji nabil a já si dala aspoň dlan na usta, abych nebyla slyšet! Ozvaly se i hlasy a ty se blížily k nám jako boomerang! Asi jsem přestala i dýchat, aby si nás nevšimli! A pak.........

Ticho! Naprosté ticho ...... klid...... Ale něco mi říká, že tam ještě budou, protože jsme je neslyšeli odcházet! A do je dost velká pravděpodobnost! Stále jsem se ani nepohla, ale Emeth se už chystal vstát! Rukou jsem mu naznačila '' ani to nezkoušej!'' Bylo docela štěstí, že se mi to podařilo, protože hned po tom se ozval dost nasranej hlas!

¨ Kašlem na to zdrhla nám!¨

¨ Ale šéfka nebude jásat!¨

¨ Tak hele! Jestli se ti to nelíbí..... můžeš si ji jít hledat sám..... chytnem ji jindy! Prostě řeknu, že zdrhla!¨ ještě chvíli stáli na místě a ani se nehli! Asi se rozhlíželi! Pak se ozvali kroky a začaly se vzdalovat!Ještě jsme asi pět minut čekali, abychom měli jistotu a pak vylezli....... První šel Emeth a já za ním..... pomohl mi a když jsem stála na vlastních nohách rozhlídla jsem se kolem sebe...... v celý uličce jedna popelnice, oni u ni stojí a nepodívají se do ní? Tak to je dost divný!

¨ Je to divý!¨ řekli jsme na jednou ...... podívala jsem se na něj a zase se mi potvrdilo, že máme stejné uvažování...Ve stejnou sekundu jsme se otočili a každý se rozeběhl na jinou stranu! Nabila jsem si a hned za rohem zpomalila a přizpůsobila se normální chůzi lidí..... Po Emethovi jsem se ani nekoukla i když jsem hrozně chtěla! Chtěla jsem vědět kde je....... Jestli ho náhodou nechytli, protože to on šel směrem, kterým oni odešli! Sklopila jsem hlavu, aby si mě všimlo co nejméně lidí, ale jaksi se mi hlavou honily dost divný představy! A pak....... VÝSTŘEL! Rozhlédla jsem se kolem sebe.... Lidi začali panikařit a běhat ze strany na stranu, aby se vyhnuli nebezpečí.... Za to já se rozeběhla k dění..... kličkovala jsem zase těma uličkami a mezi tím se ozývaly výstřely a křik...