Mrcha

#18#

Tak doufám, že vaše cesta byla příjemná, ale ted do práce.....

Jo byla fakt příjemná.... Chtěli nás zabít dvakrát!

Copak já snad za to můžu? Máte bejt opatrní! Sedla jsem si do křesla a zadívala jsem se na obrazovku a čekala co z něj vyleze..... je asi tak devět ráno. Normálně takhle brzo nevstávám, ale co se dá dělat?

Dnes půl páté má dojít k předání balíčku. Je v něj jeden z dost kvalitních kokajnů. Mého kokajnu, takže ho chci. Stoupla jsem se a začala dost vyšilovat.....

No to si ze mě děláš srandu ne? My sem letíme kvůli kokajnu? Říkal si, že to jsou nějaký zbraně, auta a pervitin!

Řekněme, že tohle není ani čtvrtka toho co tam musíte udělat. Berte to jako rozcvičku. A navíc až uvidíš pár lidí od tamtud tak budeš ráda, že je ho zatím tak málo......

Fajn tak, kde to má být? Pošlu vám mapu.... A nenechte se zastřelit! S tím se obrazovka vypla... Chvíli jsme civěli jen tak a pak nám zapípal mobil na vteřinu přesně! Otevřela jsem to a tam nějaká ulice.... Skvělí.

Půjdu se podívat, kde to je. Promluvil Lukas.

Jo .... Já si půjdu zaběhat do toho parku. Abych to vyvětlila.... Už jsem chtěla jít běhat tak před hodinou, ale volal otec! Oba jsme vešli do výtahu, ale když se otevřel tak se naše cesty rozdělili.... Já šla hlavním vchodem a on tím zadním. Bezpečnost. Došla jsem ještě k recepci a dala kartu recepční.... Ta si něco zapsala a pak promluvila....

Má váš bratr přítelkyni? Zeptala se nesměle a bylo vidět, že ji je to dost trapný. Pohled nezvedla od papíru. Chvíli jsem koukala a přehrávala si jak to myslí.... A pak jsem si vzpomněla.... Ta recepční je ta se kterou doslova flirtoval včera Lukas při přebírání karty.

Ne přítelkyni nemá..... Asi jsem ji zvýšila sebevědomí o deset procent, ale druhá část věty ji sebevědomí sebrala o padesát dolů.... Má přítele! Jo.... Jsem fakt MRCHA, ale co... nejsme tu na dovolený, ale v práci!

Odešla jsem hlavním vchodem s úsměvem na tváři...

Běžela jsem k parku..... v uších mi hrála písnička a já se soustředila jen na její rytmus a na svůj dech. Měla jsem zavřený oči a jen někdy jsem je otevřela, abych viděla kam vůbec běžím. Miluju ten pocit volnosti.......

Na chvíli jsem se zastavila, abych zjistila, co je účel toho chaosu.... Lidi totiž v jednu chvíli stáli a povídali si, ale pak se z ničeho nic rozutekli . Nejprve mi to bylo docela jedno, ale pak když jsem uviděla toho chlapa, jak leží na zemi a drží se za rameno...... Něco mě schodilo na zem.... Jediné co jsem chtěla udělat bylo ječet a kopat, ale jak jsem uviděla Lukase, jak na mě leží a vůbec se netváří vesele došlo mi, že tohle je dost blbá situace, protože ta kulka měla patřit mě!!!!

Sorry, ale neslyšela si.....

Pro tentokrát ti to odpustím.....

To jsem rád! Jak to, že sis toho nevšimla?

Mám sluchátka!

Jo tak ty chci taky.....

Jo doporučuju je to dobrá značka!

Jak je možný, že máš furt smysl pro humor?

Jak to mám vědět mě se ptej! Pomohl mi na nohy a já se konečně postavila a byla doslova volná. Předtím na mě totiž Lukas celou dobu ležel. Střelba uklidnila, ale jak jsme se zase postavili na nohy, zase to začalo...... Kulky doslova lítaly kolem našich hlav a mi se jen krčili a běželi co nejrychleji se schovat za jeden z vysokých domů...... Prostě jsme běželi..... Držel mě za ruku a nepustil ji ani když už jsme byli v „bezpečí".....

V pohodě?

Jo ty?

Taky.....

Jak jsi věděl ke sem?

Tak za prvé...... Říkala si to a za druhé, tvůj otec se spletl.... Přebírání dodávky mělo být tady a ted. Ale jak tě uviděli tak se asi lekli nebo nevím...

Počkat, počkat! A jak tohle všechno sakra víš?

Přišlo mi tohle..... Ukázal mi mobil, kde byli úplně jiné souřadnice a jiné číslo co jsem neznala.....

Od koho to je?

To nevím, ale vděčíš mu za život tak doufám, že budeš mírnější až ho budeš chtít zabít..... Nad tím jsem jen protočila oči a vykoukla jsem, abych se podívala jestli tam ještě jsou....

Vidíš něco? Zeptal se mi těsně u ucha. Uviděla jsem menší pohyb, ale jinak nic. Byla to žena střední postavy.... Měla černou mikinu, tak jsem nic moc neviděla.....

Ne.... Máš bouchačku?

Ne, běžel jsem hned za tebou, jak jsem si to přečetl... proč?

Řekněme, že bych neminula..... Jak jsem to řekla ozvala se střelba a žena v mikině ležela na zemi.... Je to čistá rána. Musel to být profík.

Ale jak jsem se rozhlížela tak jsem nikoho neviděla..... Je to zvláštní, ale co?Je jisté, že patřila k nim, ale kdo by ji teda chtěl zabíjet?

Co to bylo?

Ale nic...

Fajn.....Takhle ulice vede k hotelu asi by jsme se měli připravit líp tam..... vysvětloval a přitom ukazoval cestu....

Jo to by asi chtělo...... Zase mě vzal za ruku a společně jsem se začali proplejtat úzkou uličkou. On šel první a já za ním. Bylo vidět, že se rozhlíží, aby věděl o všem. Po pár minutách jsme se dostali na ulici, kde bylo lidí víc než dost a začali jsme se jimi proplétat, a když jsme se dostali na druhou stranu ulice. Šli jsem bok po boku, ale když do mě strčil do ramena a já se koukla na dotičného. Spíše dotičnou. Spadla jsem na zem.

Ježiši moc se omlouvám..... Páni..... ta podoba! prohodila, když mi pomáhala na nohy.

Prosim?

Nic jen, že si celé tvoje matka...... Proboha.....

Vy ji znáte?

Ano a moc dobře....

Povíte mi o ni něco?

To bych asi neměla.....Řekla a objevil si ji v očích strach. Začala se proplejtat mezi lidmi daleko ode mě. Začala mi doslova utíkat před očima.

Počkat!

Nech ji bejt... Bůch ví kdo to byl.... řekl Lukas když mě chytl za paži, když jsem se za ni chtěla rozeběhnout....