Mrcha

#14

Fakt, sedět a koukat z letadla mě nebaví. Lukas naštěstí pochopil, že s ním o tom nechci mluvit. Raději si sedl a mlčel! Jen mě v jednu chvíli doslova hypnotizoval! Ale teď raději na naštěstí dělá, že tu není! A Musím říct, že jsem za to fakt rada! Letíme už půl hodiny a nikdo neřekl za tu dobu ani slovo!
Pokoušela jsem se to v sobě udržet fakt udržet, ale prostě to nejde! Říkám si " buď silná" , ale jak to mám udělat, když se dozvíme, že mě vlastní matka chce mrtvou?

Nevydržela jsem to! Začala mi padat slza. Nejdříve jedna, ale pak další a další......
Nemůžu sama sebe vidět, proto raději sedím schoulená v křesle a nechávám se unášet v myšlenkách! A pak...... Vzlikla jsem ! Položila jsem si hlavu do dlaní ......

Onu pozornost kluka co sedí na proti mě jsem však získala! Ani chvíli nečekal přisedl si ke mě a objal mě. Já se mu schoulila do náruče. Lehce mě hlásil po zádech.

Šššš....... Nebreč!

Já nebrečím! V životě jsem nebrečela! Zamumlala jsem mu do trika..... A on se uchechtl..... Jako fakt?

Čemu se směješ? Zvedla jsem hlavu a podívala se mu hluboko do očí!

Ničemu!

Nekecej a řekni mi to!

Neřeknu!

Mám u sebe zbraň a jestli nechceš vystoupit z letadla se zakrvenou a dost bolestivou rukou, tak ti radím dobře ať mi to řekneš! Úplně jsem zapomněla, že jsem brečela! Chtělo se mi smát, ale musela jsem si udržet vážnou tvář!
Pravda totiž byla, že jsem se v jeho objetí cítila fakt dobře! Bezpečně!

Směju se tomu, jak dokážeš mít svou hlavu i když ...... Fajn! Nevydržela jsem to! Ale ani on ne! Vyprskli jsme smíchy v danou chvíli..... Je to fajn se zase smát!

Kdo ty vůbec seš?

Bůch smíchu přece! To nevíš?

Ne!

Tak teď už jo! Dáme si něco k pití?

Jo to by bylo fajn!

A co se ti...... Vim na co se chtěl zeptat a já ho v danou chvíli zarazila tím, že jsem před jeho pusu dala ukazováček!