Mrcha

16#

Proboha!

V pohodě?

Jo díky!

Za málo..... oba dva jsme se odplazili a schovali se za skřiní........

Slečno! jste v pořádku? otevřeli se dveře od pilotů a vynořila se hlava jednoho z nich.

Jo! v pohodě. Kdo to je?

Nevíme, ale oni asi vědí, kdo jste vy, protože jsou perfektně připraveni!

Já jsem taky v pohodě! ozvalo se za mnou......

Sorry zlato, ale ty tady nejsi důležitej......

Hej!

No co.....? Jsem jenom upřímná..... ted jsem obrátila pohled na pilota..... Podívejte se kolik jich tam je a pak mi to přijdte říct....... Ten jen přikývl a zase zmizel v kabině. A mi jdem pro bouchačky. Krčili jsme se a přitom hledali pistole.

Konečně! zakřičela jsem z velkou radostí......

Klid! ted se musíme dostat k autu, ale to nevím, jak to uděláme, protože jich je tak přes dvaadvacet a vsadím se, že ostatní budou schovaný.........

Jo taky si myslím, ale ........ Slečno! než jsem se vzpamatovala ležela přede mnou na zemi mrtvola jednoho z pilotů........ Má menší krvavou skvrnu na hrudi. Ani jsem si neuvědomila, že jedno z oken je rozbité.......... A tohle co se stalo, jsem nezažila už dlouho. Do očí se mi začaly hrnout slzy. Štiplavá bolest mě donutila slzy vypustit na povrch. A zrovna tohodle jsem měla ráda. Z mé "hypnozy" mě vyvedl Lukas, když mě zatáhl za ruku, abych se skrčila, protože oknem proletěli další kulky. Ale panu dokonalému se to trochu nepodařilo a já skončila na něm. Ležela jsem na něm a hluboce se mu zakoukala do modrých očí. Kolem nás lítalo sklo a mi na sebe koukali jako v nějakém románku......

Měla by si dávat pozor........

Já jsem v pohodě!

Jo! tak to jsem viděl, jak ses nebyla schopna ani pohnout, když si ho viděla......

On se pro mě obětoval! musím mu to oplatit aspon pár kapkama slz.....

To jo, ale né, se hned po pěti sekundách nechat dobrovolně zastřelit! šeptali jsme a nespustili ze sebe oči. Ale pak jsem se v rychlosti blesku postavila a vydala se k nouzovým dveřím. Ty jsem otevřela a letmo ještě zkontrolovala jestli jde Lukas za mnou...... Jo byl tam. Potichu a opatrně jsem otevřela nouzový dveře a vykoukla ven. Bylo a je docela zvláštní, že tu nikdo není a ani to tu nikdo nehlídá. Rychle jsem zavřela dveře opřela se o ně a promluvila.

Tak fajn nikdo tam není a od hlavní budovy je to tak deset metrů. Takže ty se nech zastřelit a já zdrhnu jo. Udělala jsem na něj psí oči.

Vtipná.......

Že jo! otevřela jsem dveře ještě zkontrolovala situaci a pak si nabila a konečně vyšla. Lukas šel za mou a kryl mi záda..... Rozhlížela jsem se kolem sebe a chtěla se co nějdříve dostat dovnitř, a jak jsme uslyšela střelbu oba dva jsme se rozeběhli co nejrychleji jsme dokázali. Už jsme byli u dveří, ale když jsem sáhla po klice a chtěla otevřít, ale protože jsem zjistila, že karma je svině už dávno..... tak ted mě zase dohnala a zase chytla. Dveře totiž nejdou otevřít, jsou zamčený.......

Sakra, sakra, sakra!!!!!!

Co je, co je?

Nejdou otevřít...... řekla jsem zoufale o pořád lumplovala z klikou........

Sakra, sakra, sakra.......

Že jo?! Tak fajn..... tamhle jsou další dveře! Ukázala jsem a vydala se k dalším dveřím......

To je marný kotě!

Sklapni já vím co dělám! Řekla jsem, když jsme zjistili, že i tyhle jsou zamčený...

No to vidím, když ty tlačíš na druhou stranu! Co? a jo..... fakt. Ale dveře konečně povolili a my v nich zmizeli. Je to asi nějakej kumbál, nebo nevím co, ale hlavní je, že jsme zmizeli. Ale co vím stoprocentně je, že ti chlápci běželi za náma...

Konečně jsme se dostali do míst, kde byli lidi a mi se pokusili splynout z davem. Sundala jsme si mikinu a stáhla si vlasy. Uklidnili jsme se a začali jít pomalu a nepozorovatelně. Ale přesto jsme se rozhlíželi a taky jsme zjistili, že naše společnost je kousek od nás...

Fajn co navrhuješ?

Nevím ty si tady ta chytrá, tak něco vymysli!

Já?

Jo ty!

Já věděla, že si na nic! Fajn půjdeme normálně ven a tam najdem naše auto a vypadnem!

Jo to zní dobře, tak jdem. Vydali jsme se k hlavním dveřím a vyšli na parkoviště. Začali jsme hledat auto. Naše auto co ním sem nechal přivést otec. Má to být černé BMW.

HEJ, kotě! mám ho...... otočila jsem se a tam se Lukas opírá o auto. Začala jsem hledat v kabelce klíčky a když je konečně našla zahlídla jsem v dálce pár mafiánů s bouchačkou v ruce. Přidala jsem do kroku a chystala si sednout za volant, ale Lukas mi vytrhl klíčky z ruky......

Hej dej mi to!

Ne nedám jsem lepší řidič......

No to tedy nejsi já jsem lepší!

Jo jsem!

Ne nejsi.

Jo jsem, ale nech si je, protože nás ti týpci sledujou a mířej na nás........

Konečně si to uznal. Nasedli jsme do auta a já na prázdno šlápla na plyn......