Mrcha

... 26...

Běžela jsem jako o závod. A taky to závod i byl! S časem o život. Moc dobře jsem věděla, kdo tam je a kdo Tam ted bojuje na život i na smrt! Když, jsem si to uvědomila, ještě jsem zrychlila. Emeth mě potřebuje a jelikož je o takový idiot, že je téměř jistý, že je mrtvej!

Fuj! Hnusný myšlenky! Radši nebudu myslet.

Dostala jsem se opět do další úzké uličky a snažila jsem se být co nejvíce potichu. Když jsem se dostala k týpkům dvakrát tak takovým jako já a viděla Emetha na zemi s prostřelenou rukou věděla jsem, že jsem měla z jedné části pravdu. Kulku v sobě má. Jeden týpek se připravoval Emetha doslova popravit, ale já jsem zase dostala strašně chytrý nápad. A to ho zachránit.

,, Hej!!! A co já? Na mě se zapomnělo?'' doslova jsem na ně zakřičela, když se pokusil vystřelit. Byla jsem však rychlejší a zastřelila ho první.... Ani si neškrtl... zmetek. Když jsem, ale promluvila, musela jsem začít utíkat.... Zabijí mě hned, jak budou mít možnost. Zapletla jsem se do jejich akce a to byla chyba. Žádný gang nechce nic takového, a proto náhodné kolemjdoucí zabíjí na počkání... Je to docela výhoda. Místní poldové se naše ‚'' úlety'' snaží přehlížet a dělat, jako, že se nic nestalo, ale občas se objevím někdo nový a snaží se to řešit.... Nikdy tam moc dlouho nevydrží.... Ani nevím proč. Vždy se jim stane nějaká moc nemilá věc... utopení, bouračka, přestřelka, požár domu, ze kterého nebylo moci uniknout. Je to zvláštní... ještě nikdo takový nepřežil ani měsíc.

Takovou prácičku vždy řeší někdo od nás.... Vlastně? Vždycky jen já! A to je vždy moc smutný.... Vždycky strašně prosí a žadoní... kdyby byli aspoň trochu chytrý tak by jim došlo, že už jsou v tu dobu dávno mrtví... nemůžu přece odejít a nikoho nezabít...

Tohle se mi vážně honí hlavou, když utíkám, před po zuby ovzbrojený, dvoumetrovýma chlapama co jsou naštvaní a chtějí mě zabít.... Ale dneska jsem se docela dobře vyspala no... ... Nebudou to mít lehký chlapci.

Zabočila jsem do první postraní uličky na pravé straně. I když jsem moc dobře věděla, že je mi to k ničemu, udělala jsem to. Zpomalí je to a já budu mít větší náskok.

Když jsem si byla jistá, že jich za mnou pár je, otočila jsem a začala střílet. Byli za mnou dva... jednoho jsem dala do hlavy a toho druhýho jsem kousek vedle srce... pak se vynořil třetí, se kterým jsem trochu nepočítala, ale střelila jsem. Ale bohužel jen do ruky. Otočila jsem se a rozběhla se. Teda... spíš chtěla. Za mnou se objevili gorily a já o nich nevěděla... SAKRA! No nic... začala jsem střílet a náhodou neminula jen jednou.

Horší bylo zase najít Emetha a doufat, že zatím žije. A ano.... Byl na živu a dokonce i docela i čiloučkej. Došel dokonce i k autu.... Sice k němu neběžel maraton, ale dostal se tam dokonce dříve než já. A to je postřelenej a já zastřelila minimálně osm chlapů a ještě jim utekla. Seděl na sedadle spolujezdce mého červeného porshe. Nevím, jak se sem dostalo, ale ted jsem za to fakt ráda, protože bych asi dlouho dech už neudržela.

Sedla jsem si na místo řidiče a začala hledat líčky. Mezitím se za námi ozvala střelba a nějakej kretén střelil do mého zlatíčka. Klíčky byli jako vždy v zapalování... že se divím... Emeth je tam vždycky dává. Prý, abych je nemusela hledat. Dělá to asi, protože ví, že je pokaždé někam zahodím a pak je nemůžu najít. Další střelba! Pevně jsem chytla volant a držela se, abych toho vola nezaškrtila! Protože to je moje auto!

Na mém stehně jsem ucítila dotek. Emeth se na mě usmál a docela mě i uklidnil. Naprázdno jsem sešlápla plyn a zařadila. Konečně jsem se rozjela. Když jsem měla konečně místo, prudce jsem chytla ruční brzdu. Způsobilo to prudkou otáčku mého auta, co se otočilo a já konečně mohla vidět toho, co po nás střílel! Věděla jsem moc dobře, kdo to je.... Byl to ten třetí týpek, co jsem ho střelila jen do ruky. A ted se ještě snaží něco jako zachránit, jo? Přidala jsem na plyn a autem na toho idiota co se jen tak už sotva hýbal, přejela. Neměl to dělat. Znova jsem se otočila a ted hezky do nemocnice.

,, Emmo... nemůžeme do nemocnice.....'' promluvil, když mu došlo kam chci jed.

,, A to jako Proč?'' nechápala jsem..

,, Momentálně jsi oddělala jen tak, bez mrknutí osm chlapů a já jsem postřelenej. Někdo už určitě volal poldy a když jim někdo z nemocnice zavolá, že tam někoho jako já přivezli, nemáš pocit, že si to spočítají?''

,, Emethe! Jsi postřelenej a je mi plně jedno, že se něco takového stane. Dokážu se o tohle postarat a tebe takhle jen tak nenechám! Bez keců vlezeš do nemocnice a já si ohlídám i tebe. O to se neboj. Kdyby se cokoli dělo dokážu se postarat o sebe a momentálně i o tebe.''