The Weakness /Narry

5.

Ahoj, hlásím se s novým dílem. V uplynulých dnech jsem měla více času sama pro sebe než obvykle a mohla si tak uspořádat myšlenky týkající se pokračování celého příběhu. Podle toho, jak v této povídce popisuji postavu Louise, to může působit, že ho nemám moc v lásce. Tak to ale není. Ve skutečnosti je Louis mým oblíbencem v 1D a vlastně ani nevím, proč zrovna na něj padla role takového záporáka. Každopádně mě v tomto ohledu baví zapojovat fantazii a rozhodně neplánuji jakoukoliv jeho proměnu v klaďase. Ale kdoví, přece jen mám ráda překvapení a nečekané zvraty, tak nechám překvapit sama sebe, jak se to v budoucnu vyvine :)

...

/Niall's POV/

S čerstvě připravenou kávou jsme se s Nancy vydali k jednomu z volných stolů a posadili se. Své místo jsem si vybral tak, abych mohl nenápadně sledovat Harryho při práci. Stále jsem nebyl schopný uspořádat své myšlenky točící se jen a pouze kolem něj a mé neohrabanosti, díky které jsem se před ním ztrapnil, co nejvíc to šlo. Přesto mi na kelímek přikreslil srdíčko, které jsem nenechal bez povšimnutí.

"Nialle klid," ukázala Nancy na můj kelímek, "podle toho se mu taky líbíš. Dobře to dopadne, neboj." Mluvila tiše a vyrovnaně, přesně to jsem se od ní snažil celý svůj dosavadní život odkoukat. Marně. Pořád jsem vedle ní působil jako takové roztěkané, nešikovné kuřátko.

"Jenomže co Louis?" zašeptal jsem a při vzpomínce na to, jak si již tolikrát vynutil sex za použití hrubosti, se mi do očí nahrnuly slzy.

"A do háje!" zavzlykal jsem, "slíbil jsem mu, že se jdu jenom projít a hned se vrátím, bude určitě naštvanej.."

"Tobě na něm fakt tolik záleží? Je to tvůj život, nenech si diktovat, co máš dělat." Sotva to dořekla, zazvonil mi mobil a na displeji se objevilo Louisovo jméno.

"Vem to." Přikývnul jsem a vystrašeně si přiložil mobil k uchu.

"Nialle... Kde jsi? Stalo se něco?" Snažil se působit mile, ale jeho hlas zněl značně podrážděně.

"Uhmm... Nezlob se, ozvala se mi jedna kamarádka z dětství, tak jsem si s ní jenom zašel na kafe, měl jsem ti dát vědět."

"To ti mám jako věřit? Dej mi ji k telefonu."

"Chce s tebou mluvit." zašeptal jsem směrem k Nancy, do ruky jí vložil svůj mobil a doufal, že mi její vyjednávací schopnosti pomůžou alespoň trochu.

"Ano?" odkašlala si.

"Jo, Niall je tady se mnou, nemáš se vážně čeho bát. Jo jasně, auto mám. Dovezu ho, neboj. Měj se." zašvitořila do telefonu a předala mi jej zpátky.

"Máš štěstí, Horane," ozvalo se z druhého konce linky, "je šest hodin, do půl osmé budeš zpátky, jasný?" Na mou odpověď nečekal a rovnou zavěsil.

"Děláš si srandu? Vždyť on s tebou jedná jak s hadrem! Má milej hlas, ale to je asi všechno. Stojí ti to za to?"

"No, víš... Já od něj nemůžu odejít." poníženě jsem sklopil zrak.

"Proč ne?"

"Nemám kam jinam jít, v mým bývalým bytě už bydlí někdo jinej a navíc Louis mi pořád kupuje dárky a všechno mi platí."

"Děláš si srandu?! Vážně se necháš takhle kupovat i za cenu toho, co s tebou provádí? Niallere prober se! Kdyby se cokoliv změnilo a ty sis konečně uvědomil svoji hodnotu, klidně se můžeš nastěhovat ke mě do bytu, koneckonců pořád bydlím sama." Připadal jsem si, jako bych se znovu vrátil do svých dětských let, kdy mě Nancy tahala z jednoho průšvihu za druhým.