The Weakness /Narry

6.

/Niall's POV/

Nancy mě odvezla zpět k Louisovu bytu, celou cestu mi připomínala, že kdybych to s ním už nadále nevydržel, můžu se kdykoliv přestěhovat k ní. Kéžby to bylo tak jednoduché. Nebyl jsem si jistý, jestli bych dokázal Louise z ničeho nic opustit a vydat se vlastní cestou. Po finanční a materiální stránce bych se musel znovu starat sám o sebe, na druhou stranu bych  opět nabyl ztracenou svobodu, která mi chyběla víc, než jsem si byl schopen přiznat nahlas.

K mému velkému překvapení se Louis choval umírněně a nebylo na něm znát ani podráždění, jež mu při volání se mnou přímo čišelo z hlasu. Nebyl jsem si jist, zda-li to není jen další z jeho triků, jak mě zmást a donutit, abych se mu snadněji poddal. Dokonce mě i na zlomek sekundy objal, což se u něj dalo považovat za hotový zázrak.

"Když jsi byl pryč, udělal jsem ti toasty, přesně tak, jak je máš rád." pronesl potichu a jemně mě políbil. Nevěřil jsem svým vlastním uším. On a hodný? To mi nesedělo. Za dobu, co jsem u něj bydlel, jsem nepoznal takto milé zacházení. Čekal jsem, že si po večeři vynutí sex, jak bylo jeho zvykem, on však zůstával klidný a držel si až jistý odstup, čímž mě příjemně překvapil.

Spát jsme šli poměrně brzy a mně nepřestávalo vrtat hlavou, co způsobilo Louisovu změnu chování. V hloubi duše jsem doufal, že se nejedná o pouhý sen a že se to celé nijak nezvrtne.

...

Vzbudil mě rámus linoucí se z kuchyně. Posadil jsem se a zahleděl se na hodiny, ručičky ukazovaly půl osmé ráno. Protože jsem měl, co se týče školy, jedno zkouškové období úspěšně za sebou a další mi mělo začít za pár měsíců, snažil jsem využít volných chvil na nabírání energie, proto jsem si znovu lehnul a zakryl se peřinou. Chtěl jsem si ještě na chvíli zdřímnout, ale Louis měl, podle všeho, jiné plány. Jakmile zjistil, že jsem vzhůru, oděný jen v boxerkách přišel do ložnice, doslova skočil na postel a okamžitě se na mě vrhnul. Jeho ruce nenasytně jezdily po celém mém těle, strhávaly ze mě oblečení a mně bylo jasné, že včerejší láskyplné jednání nebylo nic víc, než klid před pořádnou bouří.

"Včera jsi byl zlobivej kluk a já tě za to budu muset potrestat." zašeptal mi do ucha, zatímco mi jednou rukou drtil rozkrok a prsty té druhé kroužil kolem mého vstupu.

"Nemysli si, že to, co jsi včera předvedl, zůstane bez odezvy. Otoč se." řekl rázně a mně bylo jasné, co bude následovat. Jeho hlas byl hrubý a odrážela se v něm touha po mém těle. Odevzdaně jsem se položil na břicho. Hrubě, bez jakékoliv přípravy do mě vniknul. Okamžitě ucítil štiplavou bolest, která mi projela celým tělem. Mé ruce drtily prostěradlo pode mnou. Stále paralyzovaný prvotním šokem jsem se rozbrečel, s každým Louisovým přírazem mé vzlyky sílily. Neměl jsem možnost nic změnit a to mi na jednu stranu i vyhovovalo. Vím, že to působí divně, ale poslední věc, po které jsem toužil, bylo opustit člověka, který mě znásilňoval na denním pořádku.

Bezmoc, jež jsem pociťoval při každém sexu s Louisem, mi přinášela zvláštní, nepopsatelný pocit, který snad ani nejsem schopný vyjádřit slovy.

Je vůbec možné, aby se člověk stal závislý na naprosté odevzdanosti, bezmoci a utrpení? Protože přesně to jsem na sobě pociťoval.

/Louis' POV/

Pocit, že Niallovi nechávám až příliš velkou volnost a on si díky tomu dělá, co se mu zachce, byl s každým dnem silnějším. Jeho výlet do centra, o kterém se mi neráčil ani dopředu říct, byl poslední kapkou. Touha potrestat jej naprosto ovládla mou mysl a já se nedokázal soustředit na nic jiného. Nemohl jsem se dočkat, až si ho vezmu tak tvrdě, jak se mi to bude líbit, s tím, že celé je to jen a pouze jeho vina. Pomyšlení na trest, který jsem pro něj připravil, mi nedávalo v noci spát. Těšil jsem se, až mě bude se slzami v očích prosit, abych byl mírnější.

Ráno jsem se probudil a s úlevou zjistil, že ještě spí. Vylezl jsem z postele a odešel se do koupelny vysprchovat, abych získal víc energie na zrealizování svých zvrhlých choutek. Nechal jsem stékat horkou vodu po svém těle, a zatímco uvolňovala mé svaly a dopřávala mi příjemnou relaxaci, v hlavě se mi hemžil nespočet myšlenek na možné způsoby, jak potrestat stále ještě klidně spícího a nicnetušícího Nialla za jeho neuvážené chování z předchozího dne.

S jasnou představou a natěšeným výrazem v obličeji, který jsem se ani nesnažil zakrývat, jsem vylezl ze sprchy, osušil se, oblékl si boxerky a vydal se do kuchyně, kde jsem se napil vody a přichystal cereálie s mlékem na později.

Tělo se mi třáslo vzrušením při pomyšlení na nebohého, bezmocného blonďáčka svíjejícího se v bolesti. Tato představa mě dokázala nabudit víc než cokoliv jiného. Nemohl jsem čekat ani minutu navíc. Vešel jsem do pokoje, přesvědčený, že Niall ještě spí, on však již byl vzhůru a rozespalýma očima mžoural nad sebe. Byl neuvěřitelně roztomilý, což ve mě probudilo ještě větší choutky, než jaké mi do té doby tančily v mysli.

Nechal jsem se ovládnout ďáblem ukrytým v mé duši, nebo, chcete-li, svými zvířecími pudy, a vrhnul se na něj. Již po prvním dotyku bylo zřejmé, že se mi znovu poddává a jistým způsobem i bojí, což mě uspokojovalo jak fyzicky, tak i po stránce psychické. Mé postavení v našem "vztahu" (nikdy jsem na vztahy a podobné sračky nehrál, ale vzhledem k tomu, že je mi Niall blíže, než kdokoliv jiný, si toto slovo vynucovalo v mém slovníku stále větší důraz).

Vše kolem mě se točilo. Honba za uspokojením sebe samotného mi zcela zatemnila mysl. Zvíře, jež jsem do té doby držel na uzdě, se v mém chování znovu projevilo. 

Niall byl opět po mou plnou kontrolou a přesně to jsem miloval ze všeho nejvíc. Ležel pode mnou a jeho tělo plně ovládala bolest. Celý se třásl, své hubené prsty zatínal do prostěradla a z úst se mu linuly bezmocné vzlyky. Bylo mi ho líto, ale ne natolik, aby mě to donutilo přestat přirážet. Mé touhy a pro mě znamenaly víc, než jeho potřeby. Pevně jsem uchopil jeho boky, prudce zrychlil tempo a mé vzdechy nabraly takové hlasitosti, že Niallův tichý pláč působil jako slabé pípání nebohého kuřátka. Po několika okamžicích zběsilého přirážení jsem vyvrcholil a uvědomil si, že jsem na tuto svoji nevinnou sexuální hračku vázán víc, než jsem si myslel.

Opustil jsem jeho tělo a položil se vedle něj. Svoje paže jsem automaticky omotal kolem něj, zavřel oči a rozdýchával svůj orgasmus. Obličej jsem zabořil do jeho krku, nasával jeho vůni a naslouchal zklidňujícímu se dýchání a posledním vzlykům vycházejícím z jeho úst. Neviděl jsem mu do obličeje, ale dokázal jsem si představit, jak se jeho výraz plný bolesti a utrpení mění na klidný a smířený s osudem, který mu byl dán.