Style(s) - POZASTAVENO!

DVACÁTÁ ČTVRTÁ ČÁST

,,Jsi spokojená s nákupem?'' Uchechtl se Hazz, když jsem do kufru skládala mých osm tašek. ,,Docela jo.'' Usmála jsem se. ,,Docela?'' Vykulil oči, ale koutky mu cukaly. ,,Docela.'' Cvrnkla jsem ho do ďolíčku a nasedla na místo spolujezdce.

,,Připoutej se.'' Napomenul mě, když jsme vyjížděli z parkoviště. ,,Ježiš, ty jsi horší než máma.'' Protočila jsem očima a zasmála se. ,,Neprotáčej nade mnou očima a připoutej se.'' Řekl přísně a máchal rukou před mým obličejem. ,,Fajn.'' Vydechla jsem ztěžka, připotala se a nemohla jsem si to odpustit  a znovu protočila oči v sloup. ,,Kelssie!'' Zvýšil hlas a vraždil mě pohledem. Ovšem jen chvilku, protože se dál musel věnovat vozovce. ,,Sorry.'' Uchechtla jsem se. On se zhluboka nadechl a mezi prsty si naštvaně začal šmoulat špičku brady. Co ho žere?!  Nic neříkal a pouze se mračil na cestu před námi. To ticho jsem nemohla vydržet a tak jsem pustila rádio. Bylo to strašně potichu, že jsem ani nemohla rozpoznat píseň - natož jestli to zpívá muž a nebo žena. Zvýšila jsem hlasitost z 6% na 37%. Konečně jsem to rozpoznala. Byla to píseň 'Style' od Taylor Swift. Taylor moc nemusím, ale tuhle písničku zbpžňuji. Ještě jsem přidala volume na 49%, pobrukovala si text a hýbala se do rytmu, ale jen asi pět sekund, protože najednou to přestalo hrát. Harry to vypnul. Vyčítavě jsem se na něj podívala a naznačila, že chci znát vysvětlení. ,,Tuhle písničku fakt slyšet nechci!'' Procedil skrz zuby. Chvíli jsem ho propichovala pohledem, ale pak mi to došlo. ,,Jo tak.'' Potichu jsem se uchechtla. Dál už jsem neměla dovoleno pouštět žádnou muziku. Cesta byla tichá. Úplně. Fakt netuším, co ho žralo. Vždyť nákup jsem si platila a částečně i nosila sama a oběd jsem taky původně chtěla platit já, ale pochybuju, že by ho zrovna tohle tak naštvalo.

______

Oba jsme si šli dobalit a i to balení bylo bez jedinýho slova. Nehorázně mě to štvalo, ale nedávala jsem to nějak znát.

Šla jsem si do skříně pro nějaké tílko a když jsem se vracela zpět ke kufru, který byl položený na posteli srazila jsem se s Harrym a spadla na zem. ,,Ops.'' Zasmála jsem se. Podal mi ruku a s kamennou tváří se mi omluvil. ,,Promiň.'' Zvedl mě. ,,V pohodě?'' Zeptal se bez emocí a krátce si mě prohlídl. ,,Děláš si p*del?! Není to v pohodě! Co ti najednou ku*va je?!'' Vykřikla jsem. ,,Co by mi mělo bejt?'' Uchechtl se. ,,No to já nevim! Celý den si, jako sluníčko a teď bys mě nejradši zabil jen pohledem!'' Teď už jsem křičela z plných plic a mávala kolem sebe rukama. ,,Uklidni se.'' Zasmál se a zvedl mé tílko z podlahy. Tílko jsem mu z ruky vytrhla a šla ho dát do kufru. ,,Nerváku.'' Cvrnkl mi do nohy a přešel ke svému kufru, který ležel hned vedle toho mého. ,,Na*er si.'' Zasyčela jsem a rovnala si věci v kufru. ,,Ale, ale.'' Zasmál se. Co to do hajzlu bylo? Fakt mě na*ral!

,,Do p*dele..'' Zamumlala jsem, když se mi v půlce kufru zasekl zip. Hazz si toho všiml a mírně do mě strčil bokem, abych uhla na stranu a snažil se zip zapnout. ,,Koho sebou vlastně bereš?'' Zeptal se klidně a dál bojoval se zipem. ,,Původně měla jet Julie, ale ta má angínu, takže pojede Kevin.'' Špitla jsem naštvaně. ,,Kevin?'' Dopl můj kufr a podíval se mi do očí. ,,Jo.'' Přikývla jsem, sundala kufr z  postele a dala ho do rohu pokoje k tomu Harryho. ,,A kdo je ten Kevin?'' Vyptával se. ,,Kámoš.'' Otočila jsem se směrem k němu. Seděl na posteli a překvapeně na mě koukal. ,,Aha.'' Sklopil zrak ke svým ponožkám. ,,A kolik mu je?'' Opět spojil naše pohledy. ,,Tě to nějak zajímá.'' Nadzvedla jsem pobaveně obočí. ,,Zajímá. Tak kolik?'' Postavil se a přešel ke mně. ,,Devatenáct.'' Pokrčila jsem rameny. ,,Devatenáct? A odkud se znáte?'' Pokračoval s výslechem a dál. ,,Nechci nic říkat, ale trochu to vypadá, že žárlíš.'' Přihmouřila jsem oči. Harry chvilku přemýšlel nad odpovědí. Hruď se mu zrychleně nadzvedávala. ,,Nežárlím.'' Řekl ještě hloubš něž normálně mluví a zrak odvrátil od mých očí, ale aby to nebylo podezřelé po chvíli naše pohledy opět spojil. Žárlí, ale nechce si to přiznat. ,,Navíc nemám proč žárlit.''  Řekl trochu nejistě. ,,Aha?'' Nakrčila jsem obočí. Nechápu, co se tím snaží říct. ,,Nemám na co žárlit, když jsme pouze přátelé.'' Díval se mi hluboku do očí a uprostřed věty se mírně zasekl a podrbal na zátylku. Docela dost mě tím zmátl a vlastně i ranil. Měla jsem pocit, že mi někdo položil padesáti kilový záteží na hruď. ,,Však jo.'' Znažila jsem přesvědčit jeho a i sebe, že to myslím vážně. Musím říct, že se mi to celkem povedlo. Trochu zbledl a pak se mírně usmál. ,,Ehm.'' Odkašlal si a rozhlídl se po mém pokoji. ,,Jdu udělat něco k jídlo.'' Řekl rychle a stejně rychle se i vypařil z pokoje. ,,Pff.'' Vydechla jsem těžký vzduch z mých plic. Je mi nějak špatně.

,,Kelss!'' Zvolal na mě ze zdola. ,,Jídlo!'' Pokračoval. Pomalu jsem došla do kuchyně a snažila se vypadat naprosto klidně, ale v klidu jsem rozhodně nebyla. Bála jsem se, že se každou chvíli rozpadnu na milion kousíčků. ,,Udělal jsem salát.'' Usmál se na mě, ale nevypadalo to úplně upřímně. ,,Super.'' Pokusila jsem se taky o malý úsměv a sedla si na barovou stoličku. Vedle mě se posadil i Harry. ,,Vypadá to dobře.'' Řekla jsem a usmála se na něj - tentokrát opravdově. ,,Dobrou chuť'' Úsměv mi oplatil a já se s radosí pustila do toho salátu. Byl fakt výtečný!

,,Chutnal?'' Otočil se na mě, když zapínal myčku. ,,Jo.'' Přikývla jsem a on se letmo usmál. ,,Ty si horší než holka fakt.'' Bouchla jsem do pultu a vydala se do svého pokoje. Flákla jsem to sebou na postel a zachumlala se do peřiny. Neubránila jsem se slzám. Vlastně jsem to ani nezkoušela, prostě je nechala stékat po mých tváří. Otočila jsem se zády ke dveřím a sledovala dění z okna, i když jsem toho moc neviděla. Kvůli tomu, že jsem brečela bylo vše rozmazané. Myslela jsem si, že za mnou Harry příjde a vysvětlí mi, proč se tak choval - jako to dělá vždycky. Ale on nepřišel a to mě donutilo vzlykat více nahlas.

_____

Ness