Style(s) - POZASTAVENO!

TŘICÁTÁ DRUHÁ ČÁST - What happend?

**Ahoj, potěšili by mě nějaké ohlasy: komentáře-názory, rady/votes. Protože nevím, co se vám líbí/nelíbí, co říkáte na Harryho a Kendall, na Kelssiino chování - že na Harryho nedákáže být dlouho naštvaná , apod.
Já do tohohle příběhu dávám hodně úsilí a baví mě ho psát, ale nemá smysl zveřejňovat další části pokud Vás nezajímá... Mějte se a doufám, že se bude líbit. :)**

Ness

_______

,,Mě nezáleží na věku! A navíc není ti jen šestnáct, ale je ti už šestnáct a bude ti sedmnáct. Nevím, co v tom vidíš za problém! Stačí mi jen říct, co ke mně cítíš. Nežádám tě o ruku.'' Mračil se a já se musela trošku uchechtnout nad jeho poznámkou o ''sňatku''. ,,Tak?'' Nadzvedl obočí, dívala jsem se mu hluboko do očí. Nevěděla jsem, jak mu to říct. Styděla jsem se. Ještě nikdy jsem nic takového nedělala a ani necítila. Chytla jsem ho za tváře, stoupla si na špičky a dala mu dlouhý polibek. Své velké dlaně položil na mé boky a odtáhl mě od sebe na délku jeho paží. ,,Miluju tě.'' Usmála jsem se a on mi ukázal své krásné ďolíčky. ,,Ale pořád to bolí. Ublížil jsi mi.'' Sundala jsem jeho ruce z mého těla. ,,Já vím. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí.'' Řekl potichu a prohlížel si můj obličej. Bylo na něm poznat, že ho to trápí. ,,Odpustíš mi.'' Kousl se nervózně do rtu a jeho oči se propíjeli do těch mých. ,,Ano, ale ne teď. Nazval jsi mě lhářkou a při tom jsi mi ty sám lhal. V rámci možností.'' Skousla jsem si jazyk, abych na něj opět nezačala křičet. ,,Omlouvám se, ale pořád ti to s tou Kendall nevěřím.'' Přivřel oči. ,,Aha!'' Rozhodila jsem rukama. ,,Nevěříš?! Tak fajn. Já ti taky nevěřím, že mě opravdu miluješ!'' Zasyčela jsem. ,,Ne, Kelssie to jsem nechtěl.'' Zakroutil hlavou a snažil se mě uklidnit. ,,Ty nikdy nic nechceš a stejně to vžycky posereš!'' Křikla jsem a zašla do své kajuty, kde jsem opět usla ve své postílce. Všechny tyhle šílenosti mě strašně oslabují. Psychicky i fyzicky.

HARRY:

Nevím, proč to dělám. Nechápu, co mě to zase napadlo. Kendall se sním určitě vyspala a Kelss to myslela dobře a já zase žárlil. Kluci měli pravdu, fakt bych se měl hlídat, ale já prostě nemůžu za to, že na všechno žárlim!  - Přemýšlel jsem při koukání na hvězdy.

Vždyť já se do toho blázna zamiloval a když ji to povím a ona mi své city opětuje, tak to zase poseru! Navíc bych chtěl být její přítel a říkat ji, jak je krásná, vtipná a jak ji miluji. Ale prostě Harold je vůl a musí ji říct, že jí nevěřil s věcí, která je určitě pravdivá. Poslední dobou se furt hádáme a bojím se, že už to nikdy nebude jako dřív.

Po tvářích mi začaly téct proudy slané vody. Bolí mě strašně moc, že jsem ji ublížil a vlastně i sobě.

Bolí mě to strašně moc, protože si myslí, že mi vadí náš věkový rozdíl, který není nízký ani vysoký.

Srdce se mi rozpadá na milion kousíčků a já nevím, jak ho složit zpátky.

,,Harry, zlatíčko! Co se děje?!'' Přiřítila se za mnou mamka a dala huňatou deku přes má ramena. Sedla si vedle mně na sedačku, na horní palubě a silně mě tiskla v hřejivém objetí. Zatímco já ji brečel do lehkého svetříku.

Byli jsme si blízcí, moc. Celá naše rodina i Amy a Kelss také patřili do naší rodiny. Milovali jsme je, ale já Kelssie ne jen, jako ''brácha'', ale jako normální kluk, který se bláznivě zamiloval do normální holky.

,,Co se stalo? Něco s Kelssie?'' Ptala se. ,,Jak to víš?'' Odtáhl jsem se od ní a utřel pár slz z mé tváře. ,,Vidím, jak se na sebe usmíváte a jak se k sobě chováte.'' Usmála se na mě.  ,,Ale ona je na mně naštvaná. Hodně.'' Popotáhl jsem. ,,Tak to naprav.'' Řekla klidně. ,,Snažím se.'' Stekla mi nová slza po tváři a mamka ji hned setřela. ,,Snaž se víc.'' Šeptla a dala mi pusu na spánek. ,,Když to nejde.'' Začal jsem vzlykat a máma si mě okamžitě přivinula do ještě silnějšího objetí než předtím.

_____

Šel jsem do své kajuty, ale nechtělo se mi už spát v jednom pokoji s Ken, tak jsem se rozhodl jít ke Kelss, doufám, že mě nevyhodí. Nebo ještě líp, že spí a neprobudím ji.

Potichu jsem za sebou zavřel dveře a odcupital směrem k její posteli. Spala. Vypadala roztomile. Byla ke mně otočená čelem, jednu ruku měla pod hlavou a druhou svírala peřinu. Vlezl jsem do její postýlky a opatrně vyhrnul peřinu a přikryl se jí. Otočila se zády ke mně a něco zamumlala, ale spala dál. Usmál jsem se a břichem se přitiskl k jejím zádům. Ještě jsem ji políbil na lopatku a začal spokojeně usínat.

Probudila mě docela příjemná rána do zad. Taková ranní masáž. ,,Harolde, co tady děláš?!'' Slyšel jsem známý hlas, jak mi neco šeptá. ,,Vypadni!'' Zasyčela Kelss a opět mě šťouchla do zad. Otočil jsem se na ni. ,,Dobré ránko.'' Usmál jsem se a ona nadzvedla jedno obočí. Je sladká, když ani po pěti letech nechápe, že se mě jen tak nezbaví.

Pochopil jsem, že ona to nepochopila. (:D)  ,,Včera jsem přemýšlel nad naší situací.'' Otočil jsem se na záda a koukal na ni, jak se nade mnou sklání a nechápavě krčí obočí. ,,No?'' Promluvila a furt na mě koukala, jakobych byl bubák. ,,Opravdu tě miluji a věřím ti. Chci to všechno vrátit.'' Uculil jsem se nad jejím výrazem. ,,Já - já taky.'' Mírně se usmála a pořád si mě prohlížela. ,,Co je?'' Uchechtl jsem se. ,,No, já si nějak nepamatuju, že jsi sem se mnou šel.'' Naklonila hlavu a pořád mě projížděla pohledem od zhora dolu. ,,Přišel jsem až pozdě večer. Teda spíš brzy ráno.'' Pořád jsem se usmíval. ,,Aha.'' Přihmouřila oči. ,,Nezlobíš se doufám?'' Nakrčil jsem ret. ,,Nedokážu ti pořád odpouštět, Harry.'' Odpověděla bez jediného zadrmolení a lehla si na mou hruď. ,,Já vím.'' Vydechl jsem ztěžka do jejích vlásků. ,,Jen si teď potřebuju odpočinout.''

,,Sama.'' Doplnila.

Nic jsem na to neřekl a prostě odešel. Chápal jsem ji.

KELSSIE:

Probudila jsem se - mohlo být něco okolo půl osmé a když jsem se chtěla přetočit na druhý bok do něčeho, tedy spíš někoho jsem vrazila. Hned jsem poznala, že je to Harry. ,,Debile! Co tady děláš?'' Cvrnkla jsem mu do ucha. ,,Harry!'' Zacloumala jsem s ním. Opřela jsem se o lokty, abych byla výše a bylo to pro mě pohodlnější. ,,Vstávej a vypadni!'' Šeptla jsem a mírně ho bouchla do zad. ,,Harry!'' Řekla jsem ještě jednou a bouchla ho silněji. Něco zamumlal a tak jsem poznala, že už je asi při smyslech. ,,Harolde, co tady děláš?'' Zeptala jsem se šeptem. ,,Vypadni!'' Procedila jsem skrz zuby a dala mu opravdu velkou ránu do zad, myslela jsem si, že mi z toho upadne ruka, jak moc silná ta rána byla. Teď se na mě už otočil. ,,Dobré ránko.'' Usmál se na mě roztomile. Nechápavě jsem nadzvedla jedno obočí. Jaktože je tak v klidu? ,,Včera jsem přemýšlel nad naší situací.'' Zachraptěl a pořád se usmíval. ,,No?'' Nakrčila jsem ještě více obočí. Položil se na záda a koukal na mě zezdola. ,,Opravdu tě miluji a věřím ti. Chci to všechno vrátit.'' Uculil se, tak jak to umí jen on. Vnitru jsem se uculila a zrudla nad jeho roztomilostí, ale stále jsem byla trochu zaražená. ,,Já - já taky.'' Zakoktala jsem a mírně se usmála. ,,Co je?''Uchechtl se. Asi jsem musela vypadat fakt vtipně. ,,No, já si nepamatuju, že jsi sem se mnou šel.'' Vyslovila jsem svou myšlenku a mírně naklonila hlavu. Celého jsem ho pojela pohledem a čekala, co odpoví. ,,Přišel jsem až pozdě večer. Teda spíš brzy ráno.'' Odpověděl. ,,Aha.'' Přivřela jsem oči. ,,Nezlobíš se doufám?'' Pokrčil nervózně ret. ,,Nedokážu ti pořád odpouštět, Harry.'' Jednoduše jsem odpověděla a lehla si na jeho hruď, ovšem okamžitě jsem se zvedla. ,,Já vím.'' Šeptl. ,,Jen si teď potřebuju odpočinout.'' Zamumlala oproti jeho tváři. ,,Sama.'' Doplnila jsem. Pouze se zvedl a odešel, Bůh ví kam.