,,Nedovedu ti odpouštět navěky tvé dětintské činny.'' Její plná ústa se zkřivý do smutného úsměvu a pomalu opouští mé auto.
,,Já vím..,'' řeknu drobné blondýnce potichu, když už za sebou pomalu zavírá dveře, ale jsem si jistý, že tato slova slyšela...
Ahoj, omlouvám se, že dlouho nevyšel nový díl, ale byla jsem se školou v Anglii a nebyl čas. :) Snad se vám dnešní díl bude líbit! Nessie ___________
Kelssie's POV.:
Drnčivý zvuk budíku se rozlehne po mém pokoji, nebo-li skládce, jak ho nazývá máma. Co největší silou bouchnu do vřískajícího digitálního otravy a ucitím štiplavou bolest na mé dlani. Okamžitě se posadím a podívám se na mou rozřízlou dlaň a poté na stolek, na kterém leží už jen zbytky z mého 'ex budíku'.
Lépe můj den začít opravdu nemohl..
Zasyčím bolestí a přeběhnu do koupelny, ve skříňce pod umyvadlem najdu pletený košík sloužící, jako lékárnička a vytáhnu z něj obvazy, náplast, nějakou vatu a dezinfekci. Ruku strčím pod proud vlažné vody. Mezi zuby si drtím vnitřek tváře - bolí to více než jsem přepokládala a to je teprve začátek.
Utáhnu stříbrný kohoutek a ruku opatrně osuším bělavým - teď už mírně červeným ručníkem. Na vatičku nastříkám nažloutlou tekutinu a poté s ní začnu přejíždět po ráně. Teprve teď začíná peklo. Ano, jsou i horší věci, ale momentálně mám pocit, jakoby mi tu ruku někdo řezal.
Pro uklidnění si prohlížím mou tvář v zrdcadle a přitom pokračuji 'naslepo' v dezinfikování. Díky odrazu zjistím, že mi po tváři stéká pár slz, na které ale neberu ohled.
Když mi přestane téct krev, rozhodnu se, že už si tu ránu už pouze zalepím pleťově zbarvenou náplastí a obváži obvazem. Nevypadá, že by to bylo nějak závažné, abych s tím musela k doktorovi..
***
Když uklizím nádobí do myčky všimnu si na ledničce vzkazu od mamky. Musela dříve do práce, klasika. Popřála mi hezký den a zaúkolovala domácíma pracema, děkuji maminko.
Z mé dřevěné skříně jsem si vytáhla každodení oblečení a přešla společně s ním do koupelny. Naštěstí naše škola je jedna z mála tady v Londýně, která nepreferuje školní uniformy, za což jsem ráda.
V koupelně jsem provedla 'každodenní hygienu a nanesla trochu make - upu. Dnes jsem šla oblečená trochu jako na pohřeb, ale vůbec mě to neznepokojovalo. Naopak se mi to i líbilo. Měla jsem na sobě svetřík se srdíčky, černé skinny jeans, obula se do lesklých chelsea boots - trošku mi to připomělo Harryho, ale ihned jsem tu myšlenku zahnala pryč a přehodila přes sebe tenký kabátek. Vlasy 'hodím' do lajckého drdůlku a už sbíhám schody.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě jsem se zakousla do jablka, protože mi dva tousty, jako snídaně pro dnešek nestačily a s koženou taškou na zádech jsem vyrazila k autobusové zastávce, která je od mého domu asi pět minut svižnou chůzí.
***
Se sluchátkama v uších jsem se už blížila k autobusu. Tašku jsem si dala na břicho s účelem vyndat si peněženku.
,,Kurva..'' Zašeptám a zastavím se v kroku. Dál se prohrabuji v batůžku, ale moji jasně červenou peněženku nemůžu najít.
,,Do prdele!'' Zařvu a sprintem běžím zpátky k domu.
Harry's POV.:
S námahou otevřu víčka a pomalu se zvedám z postele a skontroluji čas na svém mobilu. Přesně '8:15' ukazuje jasně zářící displej.
,,Čas vstávat..'' Zachraptím nepřítomně a rozejdu se ke dveřím koupelny, kde se okamžitě vysvléknu z mých černých boxerek a vejdu do sprchového koutu.
Nechám po svém těle stékat kapky ledové vody, abych se trochu probral a až po pár minutách přidám na teplotě. Zavřu oči a čelem se opřu o ledové kachličky.
23.10. 2014
,,Prcku!'' Hodím po té drzé blondýně polštář a ona pod tím silným tlakem přepadne přes kraj hotelové postele. Smíchy položím svá záda na postel a rukama křečovitě svírám břicho. Ovšem smích mě okamžitě přejde, když uslyším potiché naříkání.
,,Au....'' Sykne.
,,Kelss?'' Nadzvednu se pomocí mých loktů a koukám před sebe. Neodpovídá.
,,Kelssie?'' Teď už se posadím, ale pořád na ni nevidím. Stále nereaguje, začínám se bát. Kleknu si na kolena doplazím se ke kraji postele. Leží na zádech, nohy má pokrčené a rukama si překrývá obličej. Mohu si všimnout, že její hruď se zvedá nahoru a dolu v opravdu rychlých intervalech. ,,Jsi v pořádku?'' Slezu z postele a dřepnu si vedle jejího těla. Nic neříkající Kelssie se ani nehne.
,,Zlato..?'' Začínám být zoufalý a tak opatrně sundám její ruce z tak krásného obličeje, který je momentálně celý rudlý a dám je podél jejího těla. Víčka má pevně stisklá při sobě, na tvářích jsou náznaky slz, a mezi zuby drtí svou tvář, což dělá vždy, když se snaží neplakat. Sakra..!
,,Copak tě bolí?'' Povím, co nejjemněji mohu, i přestože ve mně převládá panika. Co když jsem ji ublížil nějak vážněji?! To bych opravdu nepřežil!
,,No tak..'' Špitnu směrem k ní, abych ji povzbudil k odpovědi. Upřímně vůbec nechápu, proč se snaží být přede mnou silná, i když vím, že ji něco bolí.
Polštářky prstů ji začnu přejíždět po opuchlé tváři.
,,Ne-Nemůžu se úplně nadechnout a tlačí mě to na hrudi,'' sotva mluví, no co mluví ona se sípe po odpovědi. Je mi jí líto a hlavně jsem na sebe nasraný, kdybych po ní nehodil ten vyjebaný poštář... Klid Stylesi, to chce klid. Určitě to nebude, tak vážný.. Nádech a výdech..
,,a - a..'' Snaží se to dopovědět, ale sotva dýchá. Rychle na to zareaguji a pomůžu ji do sedu. Doprdele to nevypadá dobře...! Opatrně ji poplácám mezi lopatkami, aby se ji dýchalo lépe.
Po chvíli je její dech klidnější a ona vyčerpaně opře svou hlavu o mé rameno mezitím, co ji pevně objímám.
,,Promiň, promiň!'' Opakuji celý večer.
Při této vzpomínce mě zabolí na hrudi. Nikdy jsem žádné dívce neublížil, ani malý červený flíček od štípnutí bych si nedovolil nějaké ženě udělat. Až na tuhle vyjímku a dokonce života mě to bude pronásledovat. Má máma mě učila, abych ženy respektoval a vždy, VŽDY jsem se o to snažil a vždy budu. Je mi špatně z pomyšlení, že jsem ublížil někomu mě tak blízkému.. Proč o tom vlastně přemýšlím?
Za prvé měl bych být rád, že se ji tehdy nic nestalo a za duhé jsem na ni přece naštvaný!
Bože Harry...
Jedna myšlenka mi od včerejška visí v hlavě.. Proč doprdele přemítám o mých a Kelssiiných chvílích, jako nějaký starý dědek?!
