***
Ahoj všichni! Předem upozorňuji, že v této části se budou více střídat pohledy, tak snad to bude více zajímavější! :)
Ness
Kelssie's POV.:
Je osm třicet, autobus mi jede za pět minut, když poběžím mohla bych to stihnout!
Povzbuzuji se při zamykání dveří. ,,Snad už mám vše...'' Vydechnu smutně a 'bleskovou' rychlostí se snažím přemístit na autobusovou zastávku.
Mé nohy se proplétají jedna do druhé, ale naštěstí už jsem skoro tam a autobus je.. ,,Kurva!'' Zařvu z posledních sil a ztěžka dosednu na dřevěnou lavičku.
Ten plesnivý autobusák mi zavřel dveře před ksichtem a ještě se mi smál! Nesnáším městskou dopravu! Nesnáším! Nesnáším! Nesnáším! Zvedám se z lavičky a jdu pěšky směrem - Škola.
Rozhořčeně kopu do každého kamínku, co po cestě uvidím, jakoby to mělo pomoct situaci a nebo mě to aspoň trochu uklidnit. Naopak mě to zdržuje a ještě více rozčiluje.
,,Fajn.. Škola mi začíná v 9:10 teď je 8:43. Když si máknu mohla bych tam být v celou. To zvládneš Kelss. Já ti věřím!'' Mrmlám si pro sebe.
Harry's POV.:
8:43 Přesně čas na to si jít zaběhat a vyčistit mysl.
Zavážu si původně bílou - teď už šedou tkaničku na mé tenisce, na hlavu nasadím oblíbenou beanie a s plastovou láhví plnou čisté vody v ruce vyrážím do studených Londýnských ulic.
Díky sluchátkám v uších nemusím poslouchat otravně mlaskající hnědou břečku, která byla ještě včera bělavý sníh. Vnímám pouze text písní a snažím se kontrolovat svůj dech. Odbočím do parku, kde je pohodlnější a vhodnější terén.
Jsem rád, že jsem se přinutil vstát tak brzo, jinak bych asi byl obklopený hloučkem fanynek a fanoušků..
Cítím, jak mi po čele stékají kapky slané vody a můj tep je až nad míru rychlí, musím zastavit - opakuji si pořád dokola. Nakonec se zaparkuji u nedaleké lavičky. (Lol :D) Na kterou si následně těžce dosednu. Oklepu se nad studěním mého pozadí, odšroubuji víko oné plastové láhve a do poloviny ji vypiji.
Po chvilce rozjímání se dám opět do tréninku.
Kelssie's POV.:
Osm padesát pět a já jsem teprve u Greenwich Station (existuje to, je to stanice metra - Kelss nejede metrem, ale je u metra - no každopádně.. to neřešte :D ) Rozhoduji se jestli jet metrem nebo ne, ale myslím, že by mi to moc nepomohlo.
Podělaný autobus! Podělaná zima! Podělaná já!
Přitáhnu si kabát blíže k tělu a s úst mi vyjde šedý obláček vzduchu. Je konec ledna a Forksový asi nedošlo, že bydlí v Londýně a tady, když je zima - jakožto roční období - tak tady mrzne, jak v p*deli! Já prostě předpokládala, že budu v pohodlí teplého autobusu a ne, že půjdu pěšky přes půlku Londýna oblečená, jako kdybych šla do bazénu!
No, dobře možná trochu přeháním...Co to povídám, já přímo panikařím! Co když to nestihnu? Co když mi to podjede a já si zlomím nohu? A nebo huř! Co když upadnu na přechodu a zajede mě auto?!
Klid, nádech, výdech.... Dop*dele já nemůžu dýchat!
,,Ah!'' Zakřičím z plných plic aniž bych chtěla. Nejméně deset lidí se na mě otočí.
,,Ops, pardon.'' Omluvím se a rychle přeběhnu rušnou silnici, abych se ještě více neztrapnila. Tomuhle se dámy a pánové říká hysterie.
Mám necelých patnáct minut, když poběžím snad to stihnu. Ani nevím, jak ale běžím. Naštěstí mám teď docela dobrou fyzičku, ale přeci jenom ne moc dobrou. Uprostřed jakého - si parčíku se zastavím, a ruce opřu o kolena, abych se mohla lépe nadechnout.
Ale jelikož mám dneska opravdu skvělý den, tak mi nějaký debil vrazil svým tělem do mého zadku. Nečekám to a s malým vyjeknutím se zřítím na zem. Kurva!
***
ČTEŠ
Style(s) - POZASTAVENO!
Fanfic,,Nedovedu ti odpouštět navěky tvé dětintské činny.'' Její plná ústa se zkřivý do smutného úsměvu a pomalu opouští mé auto. ,,Já vím..,'' řeknu drobné blondýnce potichu, když už za sebou pomalu zavírá dveře, ale jsem si jistý, že tato slova slyšela...
