,,Nedovedu ti odpouštět navěky tvé dětintské činny.'' Její plná ústa se zkřivý do smutného úsměvu a pomalu opouští mé auto.
,,Já vím..,'' řeknu drobné blondýnce potichu, když už za sebou pomalu zavírá dveře, ale jsem si jistý, že tato slova slyšela...
V objetí mě mačkal nejméně pět minut, jeho srdce tlouklo o sto šest, že bylo snadné rozpoznat, že pláče.
Z ničeho nic se ode mě odtrhnul a prudce se zvedl.
Oči rudé od pláče, tváře napuhlé od slaných proudů slz.
,,Co se děje?'' Povytáhla jsem nechápavě obočí.
,,Já.. Už budu muset jít.'' Frustrovaně si prohrábl vlasy a odešel z domu.
Co se stalo? Udělala jsem něco zle? Vždyť, i když jsem ho odkopla choval se normálně. Zase ty jeho nálady.
Unaveně jsem si promnula oči a přešla nahoru, že se z toho všeho půjdu vyspat. Nebudu to řešit, ale doufám, že on ano a že bude vše v pořádku.
DALŠÍ DEN:
11:56
Volám mu, píšu mu, ale odezva žádná.
Co tomu idiotovi zase přelítlo přes ten jeho prasečí frňák?!
Hipízák jeden, asi ztratil signál!
Ta zelenooká Mánička mě umí, tak naštvat! Bože, Harolde! Neser mě a zvedni ten tvůj po*ebanej Iphone!
-Nadávala jsem vduchu, ale bylo mi to h.... platný.
Jako bych čekala, že mi bude číst myšlenky, ale on mě umí jen:
Dobře o*ukat, nehorázně naštvat, zlomit srdce, rozbrečet a... rozesmát, zvednout sebevědomí, zalichotit, vytvořit husí kůži po celém mém těle... Ne! Forksová zlmkni! Nesnášíš ho! Je to jen ignorantskej blbec, co má celoroční krámy!
Naštvaně jsem poklépávala na displej svého telefonu a pořád se převalovala na posteli, to mě ani ta postel nemá ráda, že mi neumožní trochu pohodlí?!
Z mého polemizování nad tou dvou metrovou opicí mě vyrušil drnčící mobil sevřený v mých dlaní.
K: ,,No, to ti to trvalo! Nemůžeš zvednout někdy ten posranej mobil včas?!'' Vykřikla jsem naplno.
L: ,,Kelssie, to jsem já. Liam.'' Řekl posměvačně svým sametovým hlasem.
K: ,,Ah, promiň. Co potřebuješ?''
L: ,,Co jsi provedla Harrymu?'' Zeptal jsem, jakobych to já měla vědět. I když něco málo tuším.
K: ,,No..já..''
L: ,,Za pět minut jsem u tebe.'' Přerušil mě a hovor ukončil.
Aha? Tak to bylo super divné. Ovšem na protesty už bylo pozdě. Vyskočila jsem ze své vyhřáté postýlky a rychle přeběhla ke své skříni. Jak to mám do háje stihnout za pět minut?
Oblékla jsem si čistě bílý crop - top a černé skinny. Mé nohy docupitaly, co nejrychleji to šlo až ke koupelně. Rychlostí blesku jsem si vyčistila zuby a ještě si stihla rozčesat vlasy, když v tom zazvonil zvonek. Bez řečí jsem šla otevřít.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
