Dramione- Už Nikdy

18. Ještě 11 dní..

Ola! Tak tady ještě dávka Dramione..:) :D
..Jinak chci poděkovat za 1K u tohoto příběhu! :3
Taaaaakllllleeeee veeeeelllliiikkkkkááánsssskoooou radost mi to udělalo :3 :D
Lucc<3
-Hermiona-
Ano představa Draca, jak přelézá balkon s výrazně oranžovou pusou od omáčky ..je naprosto neuvěřitelná.
Ve chvíli co si nás Draco všimne, ztuhne a ani se nehne.
"Co mi takhle pomoct?" oboří se na nás uraženě a my propuknem v ještě větší záchvat smíchu.

-Draco-
Grangerová a Blaise se mi smějí?
Co je na mě vtipného sakra pořád?
"Co mi takhle pomoct?" zeptám se uraženě, ale pomoci se od nich asi nedočkám.
***
Asi po patnácti minutách se konečně dostanu na jeho balkon a s rukama v bok se za nima doslova přiřítím.
"Můžete mi sakra říct co je tady vtipného?" běsním, jako už dlouho ne.
Aby se mi smály zrovna oni dva.. Tomu by člověk ani nevěřil.
"Tak co Draco, chutnalo?" zeptá se mě mezi smíchem Blaise.
"Co by mi jako mělo chutnat?"
zeptám se naštvaně.
Ale víc se nedozvím, protože si na mě Blaise ukazuje, už doslova brečí, až z toho spadl na zem.
"Tak vysvětlíte mi to už někdo?"
vykřiknu.
Místo odpovědi mě Hermiona chytí za ruku a proplete se mnou prsty.
Překvapeně se na ní podívám.

-Hermiona-
"Foťák schovej" syknu na Blaise tak, aby to Draco neslyšel.
Propletu s ním prsty a táhnu ho do našeho pokoje.
Otevřu dveře od koupelny a strčím ho dovnitř.
Poté rozsvítím a všimnu si jak Draco vykulil oči.
"Panebože! Já jsem prase!" začne šílet a já propuknu v další záchvat smíchu.
Tak tohle už je vážně moc..
"A ty..! Ty jsi mě vyfotila!" zakřičí.
Nevinně pokrčím rameny a odejdu do ložnice pro ručník.
Když se vrátím podám Dracovi ručník a při předání se lehce dotknu jeho ruky.
Ucuknu jako kdybych dostala elektrickým proudem.
"Promiň" zamumlám a odejdu zpátky na balkon ke knížce.
Ples se blíží neuvěřitelnou rychlostí a já ještě nemám šaty...
-Draco-
Bože..takhle se ztrapnit dokážu prostě jenom já.
A ta představa, že jsem takhle běhal po chodbě, kde bylo nemálo hostů...
Dám si ruce před obličej a snažím se skrýt to, jak neuvěřitelně jsem zrudl.
Počkej Grangerová...jestli nezapomenu..tak bude pomsta!
Vítězoslavně se usměju.
****
Večery v Paříži jsou ty nejkrásnější části dne.
Jelikož je zima, tak slunce zapadá brzy a já teď sedím na balkoně s Hermionou a oba v tichosti pozorujeme tu nádheru.
Po chvíli se Hermiona přisune blíž ke mě a opře si o mě hlavu.
Mým tělem projde elektrický šok a i přes to oblečení cítím jak její tělo hoří...
'Nemysli na to! Sakra ty a ta tvoje fantazie..'
-Hermiona-
'Západ Slunce pozorujíc společně s osobou ke které něco cítím...nejlepší kombinace...'usměju se.
Zítra bude perný den.
Nakupování šatů na ples.
Ještě víc se přiblížím k Dracovi a lehce ho políbím na tvář.

-Draco-
Neváhám a otočím se čelem k ní. Vidím v jejích očích očekávání. Pomaličku se k ní přiblížím a naše rty se spojí v dalším vášnivém polibku...

Ještě 11 dní s touhle krásnou po mém boku..ale co potom?..