Dramione- Už Nikdy

35. Setkání s Ministrem

Ahoj! Tak je tu další a možná i předposlední kapitola tohoto příběhu!

Ale nebojte, už mám v plánu další Dramione a tentokrát ještě za Bradavických časů! :)

Tak si tuto kapitolku užijte a doufám, že se vám bude líbit!

Lucc<3

„Připravená?" zeptá se tlumeně Draco v zapadlé uličce kousek od hotelu.

Ve chvíli, co Hermiona odhodlaně přikývne se oba s hlasitým „prásk" přemístí do Londýna před Ministerstvo kouzel.

Mlčky kráčí vstupní halou a ve chvíli, co si ostatní všimnou, kdo to právě kolem nich prošel, překvapeně zalapají po dechu.

„Takže.. Denní Veštec nelhal.. Malfoy a Grangerová.." odfrkne si jeden kouzelník a nenamáhá se ztlumit hlas.

„To by se k sobě aspoň nějak měli, podívej, vždyť o sebe ani pohledem nezavadí..!" protestuje čarodějka stojící opodál.

„Teda aspoň ona.." dořekne, když si všimne pohledu Mladého Malfoye, který byl plný bolesti a neporozumění .

Hermiona se zhluboka nadechla a zaklepala na dveře Ministra Kouzel.

„Dále!" ozve se a ve chvíli, co se dotkla kliky, jí Draco chytil za rameno a otočil jí k sobě.

Podívala se mu do očí plných bolesti a smutku..

Odvrátila zrak a rychle zamrkala, aby zahnala slzy deroucí se na povrch.

Tohle nemohla vidět.

Bolelo jí to, stejně jako Draca..

Otočila se k němu zády , chytla kliku, otevřela dveře a vešla dovnitř.

„ Á zdravím Hermiono" obešel stůl a políbil jí na hřbet ruky.

„ Vás také Draco" podali si ruce a postupně se posadili na sedačku.

„Takže k věci, jistě jste vyčerpaní. Jsem spokojen s tím, jak jste nás reprezentovali, věděl jsem, že přesně vy dva jste byli pro toto jako stvořeni.

Hledal jsem přesně ten "pár", který by to bral vážně, ale zároveň si to tam užil, jako vy dva." Vychrlil ze sebe a usmál se.

„Děkujeme" vyhrkli stejno.

Jejich pohledy se střetli a Hermiona se nepatrně usmála.

Ministr si odkašlal a tím opět upoutal jejich pozornost...

„Takže vám ještě jednou děkuju. Doufám, že vás dva budu moci takhle posílat na více akcí."

Rozloučili se a ve chvíli, co Hermiona už stála na prahu, se KIngsley ozval.

„Hermiono, prosím, pojď sem ještě na moment." Řekl a ve chvíli, co vstoupila za ní zavřel dveře.

V tichosti stála uprostřed místnosti Kingsley se na ní s vážným výrazem podíval.

„Samozřejmě jsem četl ty články týkající se tebe a Pana Malfoye."

Hned věděla, že se to bude týkat těch článků.

„Jak to teď spolu máte?" zeptal se mírně starostlivým tonem. '

Hermionu měl vždycky velice rád a tady v kouzelnickém světě se pasoval do jejího opatrovníka. Měl o ní vážně starost.

„Noo..Víš..nic mezi není a nebude.." Řekla a sklonila hlavu.

„pojď sem.." Zašeptal a nastavil náruč, do které Hermiona bez váhání vběhla a po tváři se jí začala kutálet jedna slza za druhou."

„Vím, co k němu cítíš a chápu i tvůj strach, ale věř, že jsem vás do páru na ples nedal jen tak. On tě má v srdci celé ty roky Hermiono. Zkus mu dát šanci..

Chci, abys byla šťastná holčičko.." zamumlal jí do vlasů.

Utřela si slzy a pomalinku kráčela ke dveřím.

„zkus mu dát šanci.." Zopakoval Kingsley, než zabouchla dveře.

Hermiona se otočí k odchodu a všimne si jak Draco stojí opodál.

Povzdechne si, podívá se mu do očí, otočí se k němu zády a zmizí za rohem v chidbě.

„Hotovo, je po všem.." zamumlá Draco a vydá se na opačnou stranu do své kanceláře.

Ticho klidné chodby vyruší zvuk podpatků a tiché zvolání jeho jména.

Prudce se otočí a to už ho Hermiona drtí v objetí plném strachu a citů.

„Promiň.." zamumlá mu do hrudi, lehce a s citem ho políbí na rty a v tu chvíli je pryč.

„Není za co se omlouvat..Lásko." zašeptá, prohrábne si vlasy a povzdechne si.

A co dál? Kdo ví.. Ale řekl jsem, že bude moje ..