Dramione- Už Nikdy

36. Už nikdy

Tak vás naposledy zdravím u tohoto příběhu.
Ani nevíte, jakou radost mám ze čtenářů, kteří s Dracem a Hermionou procházeli jejich 'dobrodružstvím'
Přijde mi to jako včera, co jsem napsala svojí první kapitolku a teď už je příběh u konce.
Je to zvláštní pocit, ukončovat příběh, do kterého jsem se i já naprosto zamilovala.
Brečím, jak malá, když si uvědomím, že je to u konce.
Konec jejich dobrodružství.
Konec keců, jde se číst!
Tak naposledy...
Lucc<3

O týden později:
"Bože, Mio! Jak to vypadáš? Spíš vůbec?"
Vykřikla zděšeně Ginny a dala si ruku před pusu.

Hermiona zakroutila hlavou.

"Proč?" Zašeptá Ginny, když před ní pokládá hrnek kafe.
"To on..Draco..nemůžu bez něho usnout. Já bez něho vlastně nemůžu být už vůbec."

"Vždyť jsi říkala, úplný opak!"

"Jenže..." smutně sklopí hlavu.

"Hermi, jestli ti to udělá radost, tak nejsi jediná, kdo takto vypadá. Mathew říkal, že Malfoy je jak chodící mrtvola." Vloží se do rozhovoru Harry.

"On tě má v srdci celé roky..."
Co když měl pravdu?...

Podívá se na Harryho s výrazem, který pochopí jen on.

"Jsi moje nejlepší kamarádka a i když se to týká Malfoye, tak ti to i tak přeju." Usměje se.
"A teď utíkej... Myslím, že za 15 minut končí v práci."
Popožene jí a sám se posadí vedle Ginny.
"Lepšího muže jsem si přát nemohla." Zašeptá Ginny a vroucně ho políbí.
*****

Celá zadýchaná s tvářema rudýma od mrazu se zastaví těsně před jeho kanceláří.
Opře se o dveře a zhluboka oddechuje, jenže...

Dveře se zprudka otevřely a Hermiona padla Dracovi přímo do náruče.
"Co ty tu?" Zeptají se nastejno.
"Já?"
"Ne ten za tebou! Stojíš u mojí kanceláře, proč?" Zeptá se mírně naštvaně Draco.
"Přišla jsem za tebou!"
" A důvod?" Odfrkne si.
Ten bezcitný bastard!
Chytne ho za zápěstí, a vtáhne ho kanceláře, odstrčí na židli a spustí.

"Ty! Ihned mi řekni, co jsi se mnou provedl! Jak to, že bez tebe nemůžu usnout, nemůžu nic! Prostě nic! Už mi to leze na mozek! Ani sousto do sebe nemůžu díky tobě dát!"

"Prr, zpomal trošku..." přeruší jí Draco.
Pomalu se postaví a míří k ní.
"Proč si myslíš, že to je kvůli mě? Co když za to může někdo jiný?"

"Nemůže!"
"Jakto!"
"Prostě ne!"
"Ale jakto!"
"Neřeknu!"
"Takže to ná důvod?" ušklíbne se.
"Jo!"
"Tak mi ho řekni!"
"Nevidím důvod ti to říct!"
"Tak proč jsi přišla?"
"Abych ti řekla, že tě Miluju a že bez tebe nemůžu být krucinál!"
"Cože?"
"Slyšel jsi." Zavrčí.

"Kolikrát jsem si řekla, že už nikdy nebudu ta stará Hermiona.
Že už nikdy se nezamiluju.
Že už nikdy nikomu nepodlehnu.
Že už nikdy nebudu tak důvěřivá.
A najednou do mého života vstoupíš ty a všechno čeho jsem se zřekla se vrátilo! Začala jsem to být zase já!
A za to vděčím je-jenom tobě Draco..."
Hlas se jí zadrhl v hrdle ve chvíli co se k ní přiblížil tak blízko, že mezi nima zbývalo pouze pár centimetrů.

Oběma rukama jí chytil za tváře a lehce nadzdvihl.
"Slibuješ, že už mě nikdy neopustíš, Mio?"
Zašeptá Draco.

"Už nikdy Draco... Už nikdy"
Zašeptá a zlehka spojí rty do polibku plném citů k tomu druhému.