Dramione- Už Nikdy

11. Promiň

Poslední kapitola dneska :(
Zítra jdu do práce (jak jinak :D)
Ale pak jdu psát dál :3
Dobrou ^^
Luc<33
-Draco-
Odejdu z pokoje, prásknu dveřmi a první věc, která mě napadla bylo napálit pěstí do zdi..
'Bože co to do mě vjelo sakra?
Pravou rukou si vjedu do vlasů, a ve chvíli co si upravuju tričko se otevřou dveře od vedle.
"Co tady blbneš sakra?"
Blaise.."Ještě ty začínej.." zavrčím vztekle.
"Pojď a zase pokecáme." povzdechne si a pustí mě dovnitř.
"Tak co?" zeptá se.
"Co? Chtěla utéct kvůli včerejšímu polibku!" skoro křičím.

-Hermiona-
Ve chvíli co zaslechnu křik se postavím a zhluboka se nadechnu.
"Draco?..Promiň.." zašeptám a z očí mi začnou pomalinku stékat první slzy..
Vyjdu na balkon, a snažím se trochu uklidnit, jenže vedle je bohužel taky otevřený, takže ten křik slyším ještě víc.
Už po několikáté se sesunu po zdi a začnu brečet jako naposledy před třemi roky..
"Já to tak nemyslela..jenom..jsem měla strach.." zavzlykám... A ani si nevšimnu, že se mezitím někdo ke mě potichu přibližuje.

-Draco-
"A co když měla strach? Co by jsi dělal ty na jejím místě? Co?" zvedne se Blaise a začne na mě křičet.
"Je zmatená chápeš! Neví co čekat!" řekne už v klidu.
"Vyříkali jste si to?" zeptá se po chvilce.
"No...já to asi zkazil.." skloním hlavu a cítím jak mi slzí oči.
"Jak?" optá se opatrně.
"Já ...já se neovládl...vzal jsem jí za ruce, zvedl jí je a políbil jí.."
"Řekl jsi jí něco?"
"Že to není naposledy..." zašeptám.
"Hovado jsi, víš to?" začne zase křičet, ale to už se neovládnu taky.
"A co jsem měl dělat? Vždyť víš, že jsem jí v Bradavicích miloval! A ne nepřestal jsem na ní myslet..! Chápeš? Já už se dlouho neudržím! Nezvládnu se držet tak dlouho na uzdě!"řvu jak smyslu zbavený, když uslyším hlasité vzlyky..
"Já..to tak nemyslela...jenom jsem měla strach ..." říká ..
"Kdo to je?" zeptám se.
"Kdo má asi pokoj vedle mě?" odpoví mi.
Přejdu ke dveřím balkonu a všimnu si jak sedí na studené zemi a brečí.
"Já se jenom nechci zklamat, jenže mě k tobě něco táhne...něco pro mě neznámého..." mumlá dál.
Asi si mě nevšimla.
"Běž a náprav to blbče.." zašeptá Blaise a přehodí mě přes balkon.
Pomalu k ní přejdu, vezmu jí do náruče a zamířím s ní do ložnice.
Obejme kolem mě ruce a já ucítím tu její pro mě omamující vůni.
Nechám jí se z toho vyspat ...
Položím jí na postel a chvíli pozoruji, jak klidně oddechuje.
"Promiň..." zašeptám a pohladím jí po vlasech.
Vejdu do kuchyně, vyndám skleničku a naleju si prvního panáka...
Jedině alkohol mi se vším pomůže...vždy ...

-Hermiona-
Po chvilce se uklidním a padnu do polospánku.
Cítím jak mě někdo vzal do náruče a odnesl do postele.
Nadechnu se a ucítím jeho vůni..
"Promiň.." slyším jak zašeptal a poté už jen dotek na hlavě.
Už jen 14 dní..
....
V noci-
Už zase ten sen... On a ona...
Potichu vstanu, dojdu do kuchyně napustím si vodu do skleničky a podívám se kolik je hodin.
Dvě deset...mám strach z toho snu....psychicky mě ničí..dneska už spát nebudu.
Obléknu si mikinu, bundu, přehodím přes sebe teplou deku a vejdu na balkon.
Až do svítání pozoruju výhled...
"Jak dlouho tu stojíš?" ozve se zničehonic vedle mě.
"Od dvou.." zašeptám ..