Dramione- Už Nikdy

9. Musím pryč

Ahojte .po dlouhé době další kapitola..)
Omlouvám se moc, ale nebyli nápady, až před deseti minutama, jsem usmolila toto.
Nic moc, ale snad se bude líbit, :)
Čekejte pokračování!
Lucc

Draco-
Dnes jsem si vzal volno, tak snad to tam při přípravě na ples zvládnou i beze mě.
Překvléknu se a podívám se na klidně oddychující Hermionu.
Je tak sladká..pousměju se.
V kuchyni napustím do skleničky studenou vodu a odnesu jí to na noční stolek s práškama proti bolesti.
V rychlosti napíšu vzkaz, naposledy se na ní podívám a s povzdychem opustím pokoj.
Potichu otevřu dveře a zaťukám u Blaise.
Ani ne o vteřinu později se otevřou.
"No to je dost, čekal jsem tě dřív..doufám, že mi vysvětlíš ten včerejší útěk.." řekne a pozvedne obočí.
Vejdu dovnitř a posadím se.
"Tak povidej.." vyzve mě a já se dám do povídání.
*******
"Ty jsi jí políbil?" skoro vykřikne, zvedne se a posadí se blíž ke mě.
"No ...asi ano.." odpovím a ušklíbnu se.
"A..jaký to bylo? A co ona? Jak zareagovala" zeptá se nedočkavě.
"Úžasné" povzdechnu si .."Chvíli spolupracovala a pak..
pak utekla.." zašeptám smutně.
"To jsi takový břídil?" zasměje se.
"Sorry pokus o vtip" strčí do mě.
A já se nad tím musím pousmát.

Mezitím z pohledu Hermiony-
"Do háje!" zakleju a chytnu se za hlavu..
Co se včera dělo, že jsem tak vyřízená?
Ne nepamatuju si nic..
Otočím prudce hlavou a pohled mi padne na vodu prášky a vzkaz.
Zvednu lístek..
" Zapij je..uleví se ti..věř mi. Draco."
Podívám se na prášky a poznán v nich prostý obalgin ..
Usměju se a s radostí je zapiju.
****
Zadívám se na prázdnou zeď a pomalinku si vše začínám vybavovat...
Povídali jsme si...tančili jsme...políbili jsme se....Políbili jsme se!
Ve chvíli co jsem si na to vzpoměla se mi srdce rozbušilo tak moc, že jsem měla obavy, že ten hlasitý tlukot vzbudí celý hotel.
Sakra sakra já tady nemůžu zůstat! Ne po tomhle..! Vydechnu.
Pošlu sovu ministrovi s omluvou, že nemůžu zůstat, rychle si sbalím všechny své věci.
Před vchodem do pokoje si utřu slzu, která se rozhodla vylézt na povrch a pomalu si kráčím chodbičkou k výtahu...
"Kam jako jdeš?" ozve se za mnou.