Dramione- Už Nikdy

23. Upřímnost

Další kapitolka pro mého feťáčka :D
Dramione92
Snad se bude líbit.
Lucc<3
-Draco-
Vejdu na balkon.
Mohl jsem jí mít...
Mohla být celá jen moje..
A já to odmítl..
"Bože co jsem to za vola!" vykřiknu.
"Co se stalo brácho?" zeptá se pobaveně Blaise opřený o zábradlí se skleničkou v ruce a flaškou a kousek dál.
"Ty ještě nespíš?" zeptám se překvapeně.
"Nějak mi to nejde." odpoví a zahledí se do dálky.
"A jak to, že nespíš ty?" podívá se na mě.
"Před chvílí jsme s Hermionou přišly.."
"A kde jste byli?" skočí mi do řeči.
"V jednom baru.." odpovím potichu, když si zase vzpomenu na to, co se dělo před chvílí.
"Povídej.." přeleze balkon a posadí se.
"Mohla být moje.."
"Nechtěla?"
"Chtěla...ale já si to představoval jinak..ne pod vlivem bůhvíčeho.."
"Tak to tě obdivuju.." řekne po chvíli ticha..
"Vážně jsi se zamiloval Draco."
Povzdechne si.
"Asi..já nevím! Ale nejhorší je, že za devět dní se naše cesty rozdělí. Každý si půjde zase tou svojí cestou..bez toho druhého"
první slza se dere na povrch a já jí nechávám volně stéct..
"I jeden drobný detail ti může změnit celý život..kdo ví jak to bude potom?" odpoví Blaise.

-Hermiona-
Otevřu oči, rychle se zvednu a rozhlížím se kolem sebe.
Jakto, že na sobě nemám svrchní oblečení?
Pomalu vstávám, rozsvítím a začnu se rozhlížet.
Na stolku mám prášek s vodou.
U dveří je moje podprsenka..
Pohledem projíždím pokoj, když mi to náhle dojde a svůj pohled vrátím na tu podprsenku.
Bože co se to dělo sakra? Snad jsem se s ním...Ne!
'Hermiono klid!' zapiju prášek, posadím se na postel a začnu přemýšlet, co se vlastně včera dělo.
Oběd, bar, alkohol, dealer..Draco a jeho rty..
Zoufalstvím zajedu rukama do vlasů..nevím co bylo dál..
"Sakra!"
Snad jsem...
Navléknu na sebe župan a pomalu jdu z ložnice do obýváku, kde sedí Draco..
Potichu se k němu posadím a nervózním hlasem se ho zeptám..

-Draco-
"Můžeme si promluvit prosím?" zeptá se potichu vedle mě Hermiona.
"Ano..budu rád.." pousměju se smutně.
"Co..co se vlastně včera stalo?" zeptá se s jistou opatrností.
***
"Pak jsem ti dal prášek na spaní a ty jsi usnula.." dořeknu, nebo spíš zašeptám.
"Draco..promiň..nevěděla jsem, že se tohle může stát, ale děkuju.. Nemusel jsi mi nic z tohoto říkat, ale ty jsi mi to řekl.." pomalu se ke mě přiblíží a lehce přejede jejími rty přes ty mé.
"Jsem ti vděčná.." zašeptá a skloní hlavu.
"Není důvod krásko" pousměju se a ona se mnou..
"Můžu se zeptat teď já?" zašeptám.
"Ano.." odpoví překvapeně.
"To..co jsi dělala...bylo to kvůli alkoholu, nebo jsi to chtěla ty sama?"
Chvíli uvažuje nad odpovědí.
"Asi já sama.." řekne potichu a skloní hlavu.
'Ano!' v duchu radostně zavýsknu a usměju se na Hermionu.