Dark blood /DOKONČENO/

Londýn

  Když jsem se probudila, doléhalo na mě světlo z otevřeného okna. Ale já ho večer zavírala! Podívala jsem se pořádně po pokoji a zjistila, že vedle mě leží papírek se vzkazem. Stálo na něm:

Znám jednu dívku, o které se mi každý večer zdá.

Překrásné oči, úsměv i srdce má.

Možná, že právě teď slyší tahle slova 

a možná, že už víš, že Ty jsi ona...

Vzdychla jsem a vzpomněla jsem si, že s ním dneska zase budu. Ale proč včera tak spěchal, když mě chtěl jen představit Jessice a říct mi pravdu? Možná kvůli Karin. No nic, nebudu se tím teď zabývat. Obrátila jsem papírek a tam byla nakreslená krásná růže a pod ní Rose. Rychle jsem si zaběhla do sprchy ve zlatě dlážděné koupelně a užila si horké vody. Potom jsem se oblékla do obyčejného šedého trička, které mělo na hrudi vyšitá zlatá andělská křídla. K tomu jsem si vzala obyčejné džíny a šla jsem se nasnídat. "Dobré ráno." pozdravila jsem Sevi. "Dobré." odpověděla ještě rozespale. "Kde jsi byla včera večer?" zeptala se mě. "Bylo otevřené okno a ty nikde, myslela jsem, že tě unesli nebo něco!" "No...já...Chtěla jsem jít ven, projít se po Londýně, a tak jsem si řekla, že to nejde šílenějším způsoben, než vyskočit z okna..." zazubila jsem se na ni a ona protočila oči. "A to mě musíš takhle děsit? Nemohlas mi to prostě říct? A to jsi jako skočila ze třetího patra?" vyvalila na mě. Co jí mám říct? "Promiň." pípla jsem "Příště skočím z pátého." řekla jsem provinile a zasmála se. Po chvíli se k mému záchvatu smíchu přidala i Sevi. "Hele, tak tímto ti oznamuji, že dneska se nemusíš bát. Jdu ven a nevím, jak dlouho tam budu. Takže se prosím neděs." ujistila jsem ji. "A kam jdeš?" "Londýn je velký, včera jsem to nestihla." odpověděla jsem. Ani jsem tolik nelhala, on mi řekl, že jdeme omrknout Londýn. když jsem dosnídala, vzala jsem si svoje černé tenisky, riflovou bundičku a černou kabelku se zlatými sponami a vyšla ven. Byl tam. Čekal na mě u recepce. "Ahoj." řekl a usmál se. "Jak ses vyspala?" "Úžasně. Výjimečně jsem ani neměla noční můru nebo tak. Když se totiž něčeho vyděsím nebo tak, mívám noční můry." řekla jsem s úsměvem na tváři a vyšla s ním ven. "Pojď, něco ti ukážu." řekl a vyrazil vpřed.