Dark blood /DOKONČENO/

Náhrada

Růže byly všude. Můj pokoj voněl nádherně. Otevřela jsem papírek a četla si básničku, kterou mi Jack napsal.

Nežiju, jen neumírám.

Proč musím být takhle týrán?

Můžete mě rovnou zabít,

nebo se ke mě ty smíš vrátit.

Když jsem ji dočetla, řekla jsem si, že už je pozdě. Ty růže musely stát hodně, ale tady nejde o peníze. Já se k němu nemůžu vrátit!

,,Rose, prosím." ozvalo se ode dveří. Stát tam, opřený o trám a hlavu měl sklopenou.

,,Ne. To nejde. Prostě se s tím smiř."

,,Prosím."

,,Ne."

Zahleděl se mi smutně do očí a nastala chvíle ticha. Tu prolomila jeho omluva.

,,Promiň. Teď umíš číst myšlenky, tak si posluž. Alespoň uvidíš, jak mi je."

,,Ne, díky. Mám dost svých starostí, nechci ještě ty tvoje. Jdi za tou tvou krávou ze včerejška." ukončila jsem debatu a vylezla z postele."

,,Pro tvou informaci, dneska odjela do Ria. A jmenovala se Debbie. Rosalie promiň. Miluju tě a ty to víš."

,,Ne-e."

,,Rose."

,,Už jsem řekla."

,,No tak dobře. Ale já tady budu vždycky čekat, ano? Jsem bez tebe jenom schránka. Klidně se můžeš kdykoliv vrátí."

,,Děkuju Jacku. Podáš mi cereálie?" byla jsem ráda, že se konečně vzdal. Téměř...

,,Jasně, na."

,,Dík." nasnídala jsem se a obešla ho, abych se dostala zpátky do pokoje.

,,Co chceš dneska dělat?"

,,Válet se v posteli a nějak posbírat ty kytky."

,,Chceš po-" nenechala jsem ho domluvit.

,,Ne, zvládnu to sama. Ty raději běž, nebo ti Sevi něco udělá."

,,Půjdu za ní."

,,Cože?" to mě vážně překvapilo. Jack mou spolubydlící nesnášel.

,,Jo."

Pak odešel do jejího pokoje.

Jack

,,Sevi? Už jsi vzhůru?" zeptal jsem se potichu, když jsem otevřel dveře jejího pokoje.

,,Ne. Co zas chceš Roseino?! Nebuď mě." zamumlala rozespale.

,,To jsem já, Jack."

,,Aha. Jo, promiň, jsem trochu rozcuchaná." uchechtla se a vypálila k zrcadlu.

,,To nevadí. Stejně ti to ohromě sluší. Chci ti jenom říct, že jsem si to asi rozmyslel." ne, nerozmyslel. Jen jsem chtěl, aby Rose žárlila a vrátila se ke mě. Aby věděla jaké to je, když vás někdo opustí. Jinak tuhle Barbinu nesnáším.

,,Vážně?" udivila se.

,,Jo. Máš dneska čas?"

,,Pro tebe mám čas kdykoliv." zapředla a zamrkala na mě.

,,Dobře. Tak se jdi přichystat a půjdeme hned."

,,Jasně." vypadla do koupelny a když vylezla, začala lítat tam a zpátky po pokoji. Chvíli byla u skříně, chvíli na posteli. Za minutku byla převlečená a vlasy měla sčesané do vysokého culíku. Oblékla se do bílé košile s krajkou a roztrhaných džínů. Popadla černé psaníčko a mou ruku a vyrazili jsme ze dveří.