Dark blood /DOKONČENO/

Zima

Mike tvrdě dopadl na zem. Pustila jsem Jessicu, která se k němu okamžitě vrhla. Dřepla si k němu a tikala od Jacka ke mě a naopak ustrašeným pohledem. Potom oba zmizeli v další uličce. Ještě něž odešli, zahlédla jsem na Mikově ruce červenou jizvu, která vypadala jako rozžhavený kov.

,,Půjdeme." vzal mě Jack kolem pasu a otočili jsme se. Všimla jsem si, že trochu kulhá, tak jsem zastavila.

,,Co se ti stalo? Nechceš podepírat?" zeptala jsem se.

,,Ne, to bude dobré." pokusil se na nohu došlápnout, ale zasyčel a přivřel oči.

,,Zatím to tak nevypadá." utrhla jsem si proužek trička a ovázala mi kotník. ,,Lepší?"

,,Díky." usmál se. Měl na tváři špinavé šmouhy a na čele krvavý šrám. Na ruce měl stejnou jizvu, jako Mike, jen nebyla tak výrazná. Sundala jsem si zbytky trička a natrhala je. Ovázala jsem mu čelo a ruku a zbytkem látky mu otřela šmouhy. Bylo mi jedno, že mám na sobě jen podprsenku, stejně tu nikdo není. Kdo by chodil do takového zapadákova? Podepřela jsem ho a on se mě chytil.

Došli jsme před dům a zazvonili. Otevřela nám smutná Karin.

,,Ahoj Karin. Doneseš mu prosím trochu krve?" zeptala jsem se, když udiveně zkoumala Jacka. Potom sjela pohledem ke mě. Abych moc neupozorňovala na své odhalené břicho a kdoví co všechno, otočila jsem ji směrem ke kuchyni a ona poslušně vykročila.

,,Proč to děláš? Ty na tom taky nejsi nejlépe." zašeptal bolestně, když jsem mu pomáhala na gauč. On si lehl a já ho přikryla.

,,Protože tě mám ráda." usmála jsem se a stiskla mu ruku. On mi úsměv oplatil a já se šla taky trochu zotavit.

,,Rose, kdybys hledala Chrise, šel ji zavést a vyhodit z okna." zavolala na mě Karin.

,,Dobře." křikla jsem na ni. ,,A kdybys chtěla vědět, co se nám stalo, zařídili jsme, aby nás už Mike a Jess nechali na pokoji. Už nás nebudou otravovat."

,,To je dobře."

,,Rosalinko?" zavolal na mě Jack, když jsem si oblékala další tričko.

,,Ano?" zasmála jsem se.

,,Pojď ke mě." zaprosil. Přišla jsem k němu a sedla si na gauč vedle jeho nohou.

,,Copak jsi mi chtěl?" usmála jsem se.

,,Bylo mi po tobě smutno." zazubil se a natáhl ke mě ruku. Já ji uchopila a nechala je obě spadnout na gauč.

,,A co budeš dělat, když někam odjedu?" zavtipkovala jsem. ,,To smutkem spácháš sebevraždu?" 

,,Ne, pojedu přece s tebou."

,,A co když tě s sebou nevezmu?"

,,Tak pojedu načerno ve tvém kufru a až tam dojedeme, už mě nebudeš moci vrátit." jeho zuby se v úsměvu blýskly. Nejvíc špičáky. 

,,Co když nebudu mít kufr?" utahovala jsem si z něj dál. Chvíli se tomu smál a já taky. Potom si povzdychl.

,,Máš opravdu krásné oči. Ale proč jsou takové?"

,,Já nevím." 

,,Možná, že v té nicotě se krvavě červená nemohla vybarvit, nebo jsi je měla červené a pak je ta nicota pohltila a zmrazila. Možná, že i tvoje krev je teď jiná. Možná máš nějaké nadpřirozené schopnosti." uvažoval.

,,Možná, možná... A co určitě? Možná je mi k ničemu. Teorií je několik, ale jen jedna je to správné možná..."

,,Už jsi něco zkoušela? Třeba hodně skákat, ovládat živly nebo tak něco?"

,,Ne." řekla jsem. Vtom mě něco napadlo. Když jsou tak ledově modré... ,,Karin, dones mi prosím vodu." houkla jsem na ni, když vycházela se dvěma sklenicemi krve. 

,,Dobře." postavila je na stůl a došla pro další. Když se vrátila s vodou, zkusila jsem to.

,,Co chceš dělat?" ptal se nejistě Jack.

,,Uvidíš. Nevím, jestli se to povede, ale něco mi říká, že ano." ponořila jsem špičku prstu do vody a tu jsem vystříkla do vzduchu. Soustředila jsem se jen na ně a...povedlo se. Kapky vody začaly ve vzduchu mrznout a na stůl dopadly sněhové vločky.