Dark blood /DOKONČENO/

Proč?!

"Pohni Rose, zmeškáme vlak!" Křičí na mě Sevi. "No jo..." šourám se za ní. "A kdy to vlastně jede?" "Za pět minut, tak pohni zadkem." "Ono by to neubylo, kdybys někdy řekla prdelí" ten její odpor ke sprostým slovům mě dohání k šílenství. Proč musím jet zrovna s ní? Abyste tomu rozuměli, já s tou barbie nechtěla jet, ale vyhrály jsme poukaz pro dva na týdenní pobyt v Londýně. Takže musím. Ale já nechci umřít už v sedmnácti! A ještě k tomu s touhle růžovou věcí na podpatcích, který si nárokuje jméno Sevi.

Když jsem se Sevi nastoupila do vlaku, naproti nám byl nějaký podivný kluk. Měl černé vlasy, hnědé, načervenalé oči a byl oblečený do černého saka, které ho muselo stát hodně peněz. Když jsem se podívala pořádně, všimla jsem si, že má na ruce podivnou jizvu, jakovy ho někdo kousl, ale pořádně. Chtěla jsem se ho zeptat, odkud tu jizvu má, ale on vstal a přisedl si na volné místo vedle mě. Ne, se Sevi jsem neseděla, ta si povídala s nějakými holkami na druhé straně vagonu. "Ahoj, já jsem Jack. Jack Broucke. Ty jsi-?" konec věty nechal viset ve vzduchu. "Rosalie Batessová, ale říkají mi Rose." Jack nahodil krásný úsměv, který by dostal snad každého. Zadíval se na mě těma narudlýma očima a se mnou se zatočil svět. Počkat, narudlýma? "Máš...červené oči..." vykoktala jsem pod nutkáním obejmout jej nehledě na jeho podivné duhovky. "Ehm, no...jsou hnědé, ale v určitém světle se můžou zdát červené.." řekl, ale moc rozhodně to neznělo. "Rose, můžu tě o něco požádat?" Ty o cokoli...řekla jsem si v duchu. "Povídej" "Neptej se mě na tu jizvu, někdy ti to vysvětlím." úsměv z jeho rtů zmizel. Ale já to nevydržím dlouho! "D-dobře" pronesla jsem inteligentně. Moment, řekl někdy? To jakože se ještě uvidíme? Žůžo! "Ty jedeš do Londýna?" "No, jo. S tamhletou barbinou." udělala jsem znechucený obličej a máchla na svou spolucestující. "Já taky. Možná se tam uvidíme." zase se usmál a mě se zdálo, jakoby se mu trochu zaleskly špičáky, které byly delší než u normálního člověka. Ne! Okřikla jsem se v duchu. To se ti jen zdálo! Je úplně normální, jsi jen rozrušená z jeho úsměvu a vůbec z celého tohohle výletu. Vlastně je to pravda. "Rose? Máš zítra čas?" "Měla bych." o co se tu pokouší? "Nechtěla bys se mnou omrknout Londýn? Vyznám se tam, ale pár míst jsem ještě neviděl a myslím, že se ti tam bude taky líbit. Tak, co ty na to?" "Jacku, to by bylo skvělé! Alespoň se na chvíli zbavím Seviny barbiny." "Tak já ti ještě brnknu. Dáš mi číslo?" "Jasně, počkej, najdu si mobil..."