Dark blood /DOKONČENO/

Strom

Jakmile jsme dojedli, rozloučili jsme se s Tamarou a pozvali ji někdy k nám. Vyšli jsme ruku v ruce z kavárny a zamířili napříč náměstím.

,,Kam to jdeme?" zeptala jsem se Jacka. Už se stmívalo.

,,Uvidíš. Za chvíli bude tma, je to tam krásné." slíbil a dál mě vedl.

,,Můžu potom něco zkusit?" 

,,Pokud to někoho nezabije..."

,,Neboj." usmála jsem se a přitáhla se za jeho ruku blíž.

,,Už tam budeme?" blížili jsme se k okraji louky. Byla tma, ale viděla jsem dobře. Je léto, takže chladno nám určitě nebylo. Už se těším, až to zkusím. 

,,Je to kousek. Asi dvě minuty cesty." odpověděl.

Šli jsme mlčky loukou, která se pomalu zvedala. Zastavili jsme se až na vrchu kopce, kde stál starý strom. Kolem něj létaly světlušky. 

,,Je to tu krásné." vzdychla jsem a sedla si pod strom. Jack si sedl vedle mě, opřeli jsme se a sledovali světlušky, strom a hvězdy.

,,To není všechno." ukázal před nás. Ani jsem si toho nevšimla. Šel odtud vidět celý Londýn. Svítily okna a lampy, Big Ben a dokonce i Londýnské oko. Byl to nádherný výhled.

,,Týjo." na víc jsem se nezmohla.

,,Víš, co je tohle za místo?" připadalo mi nějak povědomé, ale nikdy jsem tu nebyla.

,,Ne." odpověděla jsem.

,,Tady zabili Damiena. Jeho tělo se připojilo k tomu stromu. A víš, jak se pozná na upírovi, jestli je na straně temnoty?" když jsem zavrtěla hlavou, pokračoval. ,,Kdyby byl, ten strom po vstřebání jeho těla uschne. Ale on naopak ožil. Musel to být skvělý člověk." něco mi tu ale nesedělo.

,,Počkej, byl to člověk? Tak proč říkáš že na upírovi?" 

,,No, zabil ho upír a tak se do jeho těla dostal jed. Ten začal pracovat a před jeho smrtí se téměř proměnil. Jako Sevi." vysvětlil.

,,Takže kdybychom ji dali k nějakému stromu, asi by uschl, že?"

,,Nemyslím si. Byla sice protivná a nafoukaná, ale nikoho nezabila, ani se o to nepokoušela. Nechtěla všechny zničit a ovládnout svět." zasmál se. Mě teda její smrt nepřipadala vtipná, tak jsem se na něj zamračila. ,,Promiň." sklonil hlavu.

,,Chtěla bych tu zůstat napořád." posmutněla jsem.

,,Můžeme si tu postavit dům, ale ztratilo by to své kouzlo."

,,Ne, dům tu stát nemůže." zamítla jsem. ,,Vím jak to vyřešit s mou proměnou a s našima. Bude to normální život jako dřív, budu se s nimi moci vídat."

,,A jak?"

,,No, řeknu, že jsem si tu našla tebe a že je tu dobrá škola, a že bych se sem mohla nastěhovat kvůli studiu. Jednou za čas bych k nim jezdila a oni sem." navrhla jsem mu a on se usmál. To je dobré znamení.

,,To není špatný nápad. A nechtěla jsi něco zkusit?"

,,Jo, vlastně." vyskočila jsem na nohy. Dotkla jsem se kmene stromu a vyslala po něm do koruny led. Ten obalil malé lístky. Vypadalo to kouzelně. Pak jsem švihla rukou k obloze. Začalo sněžit. Sníh v létě. Jaká ironie...