Dark blood /DOKONČENO/

Už musíš?

Tentokrát nás vyrušilo vyzvánění telefonu.

,,Halo?" zvedla jsem ho.

,,Rose zlatíčko! Jak se ti tam líbí? Našla jsi tam nějaké přátele? Ani jsme si nezavolaly. Ale neboj, zítra už se uvidíme!" drmolila máma. Už jsem tady týden? Zítra mám odjet!

,,Aha jo. Už zítra. Je mi dobře a chtěla bych ti někoho představit. Těš se."

,,No to těším. A kdo. Nějaký kluk?" vyzvídala.

,,Uvidíš. Musím končit, tak se měj. Pa." rozloučila jsem se.

,,Pa zlato." dořekla a típla jsem to. Jack se na mě smutně díval. 

,,Máma." šeptla jsem, i když už to věděl.

,,A to tady chceš svého Andyho nechat?" ptal se. Vypadal smutně, jakoby mi to vyčítal.

,,To nechci. Ale pojedeš se mnou, že ano?"

,,Já ano. Ale než ty přijedeš, on už bude pryč."

,,Já vím." usmála jsem se. ,,Neříkej, že žárlíš." zazubila jsem se.

,,Ano. Představ si to."

,,Ale notak. Ty jsi nejlepší. Ale kdybys potkal někoho, o kom sis myslel, že ho bohužel nikdy nepotkáš, taky by ses tvářil jinak." snažila jsem se ho obměkčit.

,,To možná." uznal.

,,A navíc, má přítelkyni. Ani se mu nedivím..." Jack mě okamžitě probodl pohledem.

,,A já se divím tobě. Nejsem bůhvíjak hezká ani chytrá."

,,Jsi ta nejhezčí." ujistil mě a objal.

,,V devět ráno mi jede vlak." zamumlala jsem do jeho hrudi.

,,Co uděláme s tvýma očima?" no jo, co s nimi?

,,Nemáš čočky?"

,,Zajdeme je ráno koupit. Umíš je nosit?"

,,Ne, ale musím to vydržet."

,,Fajn. Předtím jsi měla..."

,,Zelené." přerušila jsem ho.

,,Dobře. Půjdeš se rozloučit s ostatníma?" zeptal se.

,,Ano. Bude mi smutno. I když jen chvíli." pak jsem si vzpomněla ještě na jedno zklamání. ,,Za dva týdny končí prázdniny. Škola volá!" smísila jsem natěšený a znuděný výraz do jednoho.

,,No to potěš. Ale neboj, dochodíš školu a můžeš si užívat života jako teenager." usmál se. Zřejmě pochopil můj nechápavý výraz. ,,Upíři stárnou hodně pomalu." dodal.

,,Aha, tak to se těším. Jdeme nahoru?"

,,Jasně." pomohl mi vstát a ruku v ruce jsme vyšli za ostatníma. Venku už se stmívalo. ,,Ahoj lidi. Chtěli bychom vám zdělit smutnou zprávu. Rosalie zítra ráno odjíždí, musí domů. Pak se ale zase vrátí, asi za pár dní."

,,To je škoda." poznamenal Eshley.

,,Jo." přitakal Christian.

,,To nás tady necháš samotné?" posmutněl Andy.

,,Bohužel. Ale zase přijedu."

,,To už tady asi nebudeme." řekl sklesle.

,,Je mi to líto."

,,A nemůžeme jet s ní?" obrátil se na Andyho Jeremy.

,,Dobrý nápad. Nebude to vadit?" zeptal se mě Andy.

,,Mě ne." pokrčila jsem rameny a podívala se prosebně na Jacka. 

,,No tak dobře." uznal nakonec a já ho (ano, opět) objala.

,,Kdy to jede?" ptala se Karin.

,,V devět." odpověděla jsem. ,,Budete mi chybět." podívala jsem se na ni a Chrisse.

,,A my nejedeme s vámi?" mrkla nechápavě.

,,Chcete? Jestli jo, tak pojďte." kývla jsem.

,,Jasně že chceme! Takže zítra v devět? Dobře, jdu si zabalit. Asi přespíme v nějakém hotelu." zamířila dovnitř.

,,Máme velký dům, určitě se tam vejdete všichni." řekla jsem. No, vlastně máme vilu po babičce.