Dark blood /DOKONČENO/

Světlo

Rosalie:

Když jsme s Barbinou došly k černému domu v jednom skrytém zákoutí Londýna, začala jsem přemýšlet o tom, proč jsme měly jít právě sem. Když jsem tu byla naposled, nebylo tu nic, kromě té básničky.

,,Tak jdeme dál?" řekla znuděně. musím uznat, že v tom obyčejném oblečení jí to docela slušelo. Už nevypadala tolik jako růžová Barbie.

,,Ano."

Vešly jsme do místnosti, která jim sloužila jako obývací pokoj a já si vzpomněla, jak jsem tam byla poprvé. Tehdy se mi zdál ten sen...Jasně! Musím tady něco najít. Minule, když jsem omdlela, jsem se asi dostala na to místo, kde jsou Jack a ostatní teď.

 ,,Když jsem tu omdlela, byla jsem tam, kde je on. Na tom temném místě." řekla jsem váhavě. Když jsem omdlela.

Zazvonil mi mobil.

,,Jacku! Už asi vím, jak se dostat k tobě!" vykřikla jsem do telefonu.

,,Skvěle. A já jsem našel Jess! Teď ještě Karin. No tak povídej, co ses dozvěděla?"

,,Když jsem tehdy omdlela, zdálo se mi o tom místě. Stála jsem tam. Nebo spíš létala, nic moc podlaha tam není... A naproti mě jste byli vy tři-ty, Jessica a Karin. Pak se všechno roztříštilo a...Pak jsem s vzbudila."

,,Takže se asi musíme najít všichni a pak nějak spojit naše síly a probořit tak všechnu tu tmu. My dva budeme nejdůležitější, naše duše jsou si nejblíž a máme k sobě nejsilnější pouto. Bez ostatních se ale neobejdeme a oni bez nás taky ne. Musíš se sem co nejrychleji dostat a najít nás. Sevi radši nech doma, nikoho kromě tebe nezná a myslím, že nenávist by nám zrovna moc nepomohla." jak krucinál ví o tom, že jsem to Sevi řekla?

,,Dobře. Pokusím se. Takže já vás jdu najít, ahoj. Miluju tě, Jacku."

,,To není nic oproti tomu, jak já miluju tebe. Pá zlato a poraď si." řekl a ukončil hovor.

Sevřela jsem svůj talisman a zavřela oči. Kde je? zeptala jsem se v duchu. Najdi vaše pouto, povede tě... objevilo se mi najednou v mysli. Najít naše pouto? Možná na něco přijdu v Karininém pokoji, tam jsme sedávali. Tam to taky všechno začalo.

Vešla jsem do pokoje a rozhlédla se kolem. Všechno tam bylo tak, jako posledně. Až na jednu ztrátu. Chyběl Jack. Ten Jack, o kterého jsem se opírala, který mi nosil snídani a který mě miloval. Já ho musím najít. Sedla jsem si na sedačku a uvědomila si, že na místě, kde sedával Jack, se něco třpytí. Byl to malý kamínek. Vypadal jako obyčejný skleněný kamínek, co se dává třeba na tričko nebo na kabelky, které se potom krásně lesknou. Ale tenhle zářil jako diamant. Když jsem se na něj podívala pořádně, zjistila jsem, že má tvar srdce. 

,,Hele, něco jsem našla." 

vtrhla do pokoje Sevi.

,,Já taky."

,,Můžu první? Takže, šla jsem omrknout ten obývák a je fakt boží. A najednou jsem narazila na tenhle kus kovu. Asi je to nějaký přívěsek, ale chybí tu kamínek."

,,Já mám kamínek." řekla jsem a natáhla se pro Sevinin nález. Kamínek a přívěsek k sobě perfektně pasovaly. Ale když jsem je dala dohromady, kamínek začal svítit. Třpytil se tak úžasně, že osvítil celou místnost barevnými prasátky.

,,Páni!" vydechla Sevi s otevřenou pusou.

,,Hele, co je to támhle?" zeptala jsem se a ukázala na malou dírku ve zdi orámovanou kovem.

,,Zkus to tam dát." řekla a já do díry vložila přívěsek. začal zářit ještě víc, až jsem viděla jen světlo. To ale najednou zhaslo a já viděla jen tmu.