Dark blood /DOKONČENO/

Pizza

"Nezajdeme někam? Už jsem tu málem vytála důlek." řekla jsem asi po hodině, abych mu trochu zvedla náladu. "Jak chceš, a kam by to mělo jako být?" řekl a věnoval mi můj oblíbený úsměv. "Třeba do pizzerie, nebo tak. Je čas oběda a já mám vážně hlad." zasténala jsem a k mému výroku přidal za pravdu můj kručící žaludek. "Dobře, pozvu tě, nevadí?" "Mě to vadit nebude, jen nechci zatěžovat tvojí peněženku." zavtipkovala jsem a on mě zase zvedl. Chytila jsem se ho kolem krku a přichystala se na skok ze střechy.
Když jsme došli k pizzerii, zastavil se a podíval se mi do očí. "Řekl jsem, že ti povím o té jizvě. A dlužím ti ještě hodně odpovědí, nemám pravdu?" "Asi ano." vzpomněla jsem si na jeho někdy jindy a došlo mi, že opravdu hodně odpovědí. "Dobře, tak dneska večer ti všechno řeknu, ano?" "Dobře." řekla jsem a vešli jsme dovnitř. Zavedl mě k jednomu stolu pro dva, který stál v rohu, daleko od ostatních. "Co si dáš?" zeptal se mě. Podívala jsem se na jídelní lístek a odpověděla: "Asi šunkovou pizzu s kukuřicí a sýrem." "Dobře, jdu ti objednat, ano?" "To bys byl hodný." zazubila jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Když se vrátil, sedl si naproti mě a chytil mě za ruku. "Za chvíli tu bude. Můžu se tě na něco zeptat?" "Jistě." odpověděla jsem a překvapeně zírala na růžový papírek se Seviiným číslem, který vytáhl z kapsy. "Můžeš jí to prosím dát?" zeptal se mě a podal mi ho. Pod číslicemi byl krátký vzkaz. Podívala jsem se zpátky na Jacka, který se na mě zazubil a vypadal, jakoby za chvíli bouchl smíchy. Já to ale nevydržela, a tak jsem se začala nezadržitelně smát. Na papírku stálo: Trhni si tou růžovou věcí na deseticentimetrové tyčce, kterou máš na noze. K mému velkému záchvatu se po chvíli přidal i Jack.
Po několika minutách řechtání k nám konečně dorazila servírka s pizzou, která mě dost naštvala. Celou dobu, co stála u našeho stolu se na Jacka až moc mile usmívala. Když se na něj konečně vynadívala, otočila se a odkroutila zadkem pryč. "Divím se, že to ty servírky už jednou konečně nevzdají." řekl, když odešla. "Co?" zeptala jsem se idiotsky. "Pořád na mě zírají jako na boha, ale mě jsou stejně ukradené." řekl a protočil oči. "Aha." šeptla jsem a ukousla si kousek pizzi. "Ty nebudeš, Jacku?" zeptala jsem se a pozvedla pizzu. "Ne, já...já moc nejím. Jídlo pro nás není důležité, ale bez krve by jsme nepřežili." řekl úplně normálním, pohodovým tónem. "To jsem nevěděla. musíš mi o tom ještě hodně říct." Řekla jsem s plnou pusou.