Dark blood /DOKONČENO/

Tichá chvilka

Brečela jsem s Karin ještě dlouho. Moje hlava ležela na Jackově klíně a on mě jen tiše hladil. Celou dobu mlčel, za což jsem byla docela ráda. Nedokázala bych si s ním povídat, nebo ho jen poslouchat. Nakonec ale přece jen promluvil Chris.

,,Teď by mě ale vážně zajímala jedna věc. Co řekneme lidem? Proč Sevi zemřela? A proč se ty nevrátíš?" podíval se na mě a já ztuhla.

,,Jak nevrátím? To jako že neuvidím naše?" rozbrečela jsem se ještě víc.

,,Rose, zlato. Potřebuješ krev. Mohla bys být pro své rodiče nebezpečná." vysvětlil smutně Jack a sklonil se ke svému klínu, aby mě políbil na čelo.

,,A co kdybys se mnou šel ty a přestěhovali bychom se vedle? Karin a Chris by mohli s námi." šeptla jsem.

,,To asi nepůjde. Ve tvém městě už je obsazeno." 

,,Tam už někdo je? A jak víš, kde bydlím?" zamyslela jsem se, jestli jsem mu to někdy řekla. ,,Vlastně, ty jsi něco jako telepatik, že?" (nevím, jestli slovo telepatik existuje)

,,Ano. A ty taky." 

,,Dobře, tohle vyřešíme později. A co s ní?" přerušil nás Chris. Ukazoval do Karinina pokoje, kde pořád leželo tělo mé bývalé spolubydlící.

,,Můžeme říct, že měla nehodu. Třeba že vypadla z okna, když se nakláněla, nebo něco podobného. My bychom se postarali o důkazy." navrhl Jack.

,,To ji chceš na důkaz vyhodit z okna?" zeptala jsem se smutně a nechápavě. Hlas jsem měla ještě roztřepaný z pláče.

,,To není špatný nápad, zlatíčko. Jak ji ale dopravit do hotelu?" 

,,Mohla bych to zařídit. Jako jediná z vás mám řidičák, nemám pravdu?" ozvala se zarmoucená Karin.

,,Nerad tě zklamu, ale já ho mám taky. Karin, já ji tam odvezu. Ještě by se ti něco stalo. Ty si jdi odpočinout a napít se, ano?" navrhl Chris a ona poslechla.

,,Asi už bych měla jít do hotelu. Kdyby tam někdo vešel, asi by ho ty růže moc nepotěšily." začala jsem se zvedat z Jackova klína, ale on mě chytil za zápěstí.

,,Už jsem je uklidil, nemusíš si dělat starosti. Když jsi utěšovala Karin, rychle jsem tam zaběhl." usmál se a posadil si mě na sebe.

,,Jacku, půjdeš se se mnou projít? Potřebuju na vzduch." poprosila jsem ho a zvedla se.

,,Jasně. Hned jsme zpátky." zavolal na ostatní, když zavíral dveře od domu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Jack mě objal a já se mu schoulila v náruči. Slza už se snažila z mého oka uniknout, ale zadržela jsem ji.

,,Mám tě ráda." zašeptala jsem do jeho hrudi.

,,Já tebe taky. Nechceš si jít něco koupit? Třeba ti bude líp." navrhl.

,,Dobrý nápad, ale nemám s sebou peníze."

,,Platím já." usmál se a propletl se mnou prsty. Vykročili jsme směrem k náměstí, kde stál i menší obchodní dům.