Dark blood /DOKONČENO/

Nečekaná návštěva

,,Tak jdeme?" zeptala jsem se, když jsem si vyčistila zuby a Sevi sundala masku.

,,Jo." odpověděli jednohlasně.

Vyšli jsme z hotelu a Sevi mě najednou zastavila, chytila mě za ramena a podezíravě se mi zadívala do očí. Pak její výraz zkameněl, jak se vyděsila.

,,M-máš č-čer-červené oči." vykoktala potichu. ,,Ty-"

,,Jo. A prosím tě, zatím mlč, ano? Neboj, nic ti neudělám, nic se nezměnilo." Akorát můj jídelníček...řekla jsem si v duchu.

,,Dobře." pípla a vzdálila se ode mě. Jack se postavil mezi nás, vzal mě za ruku a vyrazili jsme.

,,Sevi, ona ti nic neudělá, ale je to pro tebe nebezpečné." začal najednou Jack. ,,Rose ti určitě řekla, že nejsme jediní. To je pravda. Ti by ti mohli ublížit. Takže máš dvě možnosti. Buď budeš žít po zbytek života v nebezpečí, že tě každou sekundu někdo může zabít, nebo se přidáš k nám. Co si z toho vybereš?" zeptal se.

,,Ještě se rozmyslím. A budu mít taky červené oči?"

,,Jo, ale můžeš si dát barevné kontaktní čočky." navrhla jsem.

,,Tak...já asi...nevím..." rozmýšlela se. ,,Tak jo. Jsem s vámi!" zvolala.

,,Dobře. Vyřešíme to uvnitř." dodal Jack a já si všimla, že už stojíme u černého domu. Vešli jsme dovnitř a myslím, že bychom o nic nepřišli, kdybychom se o pár minut zpozdili. Čekal tam na nás nechutný pohled na Karin a Chrisse, jak se cicmají.

,,Máte blicí pytlík?" zezelenala spolubydlící.

,,Poslední budu potřebovat já." odpověděl Jack s hnědým papírovým sáčkem u pusy.

,,A podělíš se o něj se mnou?" zaprosila jsem.

,,Jé, ahoj." pozdravila nás Karin, která měla kromě jejích vlasů červené i tváře.

,,Ehm, zdravíčko." pozdravila jsem nejistě. Sevi s Jackem vypadali na omdlení, a tak jen zamávali.

,,Takže vy už jste zase spolu? Skvělé! Sevi, ty jsi pořád sama? Jessica taky, takže kdybys měla zájem..." nedokončila Jess a nevinně se podívala do stropu. Barbie ji začala vraždit pohledem, tak jsem raději změnila téma.

,,Ano, byla to jen menší hádka." usmála jsem se.

,,Už se to nebude opakovat." slíbil Jack a omluvně se mi zadíval do očí.

,,To doufám." zazubila jsem se a přisála se na jeho rty.

,,Zdá se mi, že tady někdo porušuje pravidla. Víte, že se tyhle věci velice přísně trestají?" ozval se hluboký hlas za námi. U dveří stál podivný muž, celý v černém. I vlasy vypadaly jako havraní křídla. jediné, co s tím vším kontrastovalo byla bílá pleť a rudé oči.

,,Kdo jsi?" zavrčel na něj Jack a schoval si mě za záda. Všechno jsem musela pozorovat zpoza jeho ramene.

,,Omlouvám se, že jsem se nepředstavil. Jsem Mike. A přišel jsem vyřešit jeden protizákonný vztah."

,,Já už nejsem člověk." přitulila jsem se k Jackovi.

,,Nemyslím tebe, má drahá. S tebou jsem si to již vyřídil. Vaší přítelkyně, Okemii, je mi líto. Nechtěl jsem, aby tě nahradila. Měla jsi zemřít ty, jako nejslabší člen skupiny. Ale potom udělala Karin tu chybu, že tě proměnila a tím ztratila svou nejbližší."

,,To vy jste ji chtěl zabít?" zasyčel Jack.

,,Teď je to za námi a myslím, že už v pořádku. Ale pořád mi tu nesedí jeden...člověk." zlověstně se usmál na Sevi a pomalu k ní vykročil.

,,Nech ji. Právě to chceme vyřešit, proto je tu s námi." zastavil ho Jack.

,,Jak chcete, ale přede mnou. Chci důkaz. No tak šup šup, jinak tenhle bezvýznamný život ukončím." pořád si držel klidný tón.

,,Do toho. Já nechci umřít, ještě ne. Jsem moc hezká na to, abych umřela." plakala smutně Sevi.

,,Dobře. Tak kdo se hlásí jako dobrovolník?" zeptala se Karin a když se nikdo neozval, chytila spolubydlící za ramena, podívala se jí do očí a pomalu se přiblížila k jejímu krku.