Bloody Mary #1

163 20 10
                                    

Jen stojí
- na tváři úsměv hluboký,
jen stojí
- ta dívka s černými vlasy po boky.

Tak stojí
- a dívá se,
v šatech bílých
- obličej bez vrásek.

Dívka stojí,
tělo leží,
nic už je nepojí,
a čas dál běží.

Vlasy tmavé
do pasu má,
ebenový havran
pohřební píseň skládá.

Rudý závoj
do dále plá,
už není zticha,
-štěstím oplývá.

Na co tam čeká?
Na smrt příchozí,
až přijde
už pravdu nepoví.

Tělo ztrouchnivý,
na prach se rozpadne
a jako mlha pak
úsměv z tváře všem opadne.

Jako zhaslý plamen
vyhasne život oběti
a vzpomínky se rozplynou
- všechny úsměvy, objetí.

Děvčátko stojí
nad tělem matčiným,
děvčátko stojí
s úsměvem děsivým.

Tak jako slunce za obzor v noci se schová,
dívka ztratí se do noci a rozplyne se jak mlha.

Tak jako zhaslý plamen
vyhasl život oběti
a havran černý na větvi
vyřkl do noci dvě slova;
její jméno, jež hrůzu nahání.
"Bloody Mary" křikl a s hrůzou padl mrtvý k zemi.

PoetryKde žijí příběhy. Začni objevovat