Mám na bedrech závaží,
co nejmíň tunu váží
a pokaždé, když vstanu,
na kolena mě zas srazí.
Jako koule,
co u kotníku je vázaná
železy na rukou
jsem se zemí svázaná.
Těžké to brnění,
jež na bedrech vláčím,
těžké to břímě,
jež k propasti mě tlačí.
Poslední kousek
zbyl tady ze mě,
srdce je sval chabý
tak už do pekla vem mě!
Poslední krok
chybí ke smrti,
pak budu živa
- tak prý zdá se ti.
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
