Vidíš je?
Ty květy barvy nachu,
jak hltají slunce
a sílí beze strachu.
Vidíš je?
Ty listy v barvě hrachu,
jak obklopují stonky
a zapadají v prachu.
Vidíš je?
Ty mraky s vůní smrti,
jak zaklesají v hory
a tvé hrdlo mokrou krásou škrtí.
Vidíš ho?
Ty chladné kapky vody.
Vidíš ho?
Jak tvoří silné proudy.
Jak nádherně se třpytí
sloupce vody tvoří
jak vyživuje kvítí
a barevným dámám v záhonech se dvoří.
Slyšíš ho?
Déšť, jenž v provazce se váže,
překrásný pohled na svět
tě s ním navždy sváže.
Jakoby poslouchal,
tiše a mlčky,
nepřestaň ho sledovat neb nepostřehneš,
až změní se v skleněné vločky.
Jakoby poslouchal,
na slovo skoupý,
tvému tepu naslouchal,
ve snaze tě oloupit
o poslední slova...
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
