Bílá látka
rozlévá se tělem,
činitel otáčí se
a kráčí jiným směrem.
Oběť zmírá,
času není
a anděl smrti
má zas klidné spaní.
Už jen jedna,
oběť poslední,
myslí si když uléhá
večer ke spaní.
Papír šustí,
písmena se sypou,
a muž s křídly černými
vybírá oběť sedmou.
Není to hrobník,
není to smrt,
jen snaží se pomoct
a z lítosti zaštkne vám krk.
Je jako ďábel,
s úmyslem andělským;
je jako ďábel co
s dobrým úmyslem tě zardousí.
Sedí tiše u postele
zrakem padlý na tělo
rakovina - působí mu bolest,
oběti smutné líto mu je
- jedná dávka a konec je na dobro.
Tělo zmírá,
vrah se směje,
k peklu v jádru zemském teď
jeho život spěje.
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
