Klanět se prázdnému sálu,
moc přihodit k málu,
tleskat ve zdech mrtvolného bálu,
démanty z rudého šálu.
Pak po zdech lana sápat,
nechat hlavou nohy tápat,
východ střídat v západ,
sledovat krev po růžích kapat.
Sleduj, jak v propast plavu,
vstříc tu tichou vřavu,
s úzkostí blízké svému špatnému daru,
zmítán se nacházím v kamenném davu.
Tiše! Už slovo ni,
neb spolknout tě budou chtít oni,
stojí v řadě v mračném poli
a málo přátel kolem sebe strach roní.
Pojď, budeme jako paprsky,
slétavé duhy odlesky,
tiché jako pírka vzduchu,
co šíří listy beze vzruchu...
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
