Černý ptáček v klícce zlaté,
hlásek vyřvaný a slovo nepřevzaté.
Trápí se, souží, nožky zlámané má,
a z jeho zlomených křídelních paží se pomalu nehybný šat stává.
Po černém peří kapka krve padá,
zobák skloněný, tělo bolavé
– tak vypadá zrada.
Po černém peří kapka krve klouže,
zobák skloněný, tělo bolavé
– zmírá samotou soužen.
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
