Jen stojí
- na tváři úsměv hluboký,
jen stojí
- ta dívka s černými vlasy po boky.
Tak stojí
- a dívá se,
v šatech bílých
- obličej bez vrásek.
Dívka stojí,
tělo leží,
nic už je nepojí,
a čas dál běží.
Vlasy tmavé
do pasu má,
ebenový havran
pohřební píseň skládá.
Rudý závoj
do dále plá,
už není zticha,
-štěstím oplývá.
Na co tam čeká?
Na smrt příchozí,
až přijde
už pravdu nepoví.
Tělo ztrouchnivý,
na prach se rozpadne
a jako mlha pak
úsměv z tváře všem opadne.
Jako zhaslý plamen
vyhasne život oběti
a vzpomínky se rozplynou
- všechny úsměvy, objetí.
Děvčátko stojí
nad tělem matčiným,
děvčátko stojí
s úsměvem děsivým.
Tak jako slunce za obzor v noci se schová,
dívka ztratí se do noci a rozplyne se jak mlha.
Tak jako zhaslý plamen
vyhasl život oběti
a havran černý na větvi
vyřkl do noci dvě slova;
její jméno, jež hrůzu nahání.
"Bloody Mary" křikl a s hrůzou padl mrtvý k zemi.
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
