Jsem poslední z padlých andělů,
peří z křídel mi padá,
vidíš mne? Já stojím tu
a oplývá mne zrada.
Píšu teď dopis svůj poslední
- pro své přátelé kšaft,
až léta přejdou a noci zmizí
- pak shledáme se zas.
To tvoje duše prokletá
zprovodila mne ze světa,
tvoje duše prokletá
ukradla mě ze světla.
Jsi ďábel,
v němž brikety hoří,
já jen křehká bytost,
co si svůj osud tvoří.
Spolu jsme poutem,
které svazuje zemi,
otáčíme světem,
aniž by jsme chtěli.
Spolu jsme melodie,
co prázdným světem zní,
co usídlí se v hrudi
a nikdy nezmizí.
A proto ti odpouštím,
příteli drahý,
svůj úkryt opouštím
a vcházím do smrti vřavy...
Takhle nějak bych popsala přátelství: i když nás někdo zradí, tak mu odpustíme i přes to, že víme, že to udělá znovu..
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
