Znaven životem,
brodím se tratolištěm slz,
hasím oheň v duši
a jako bych zmrz'.
Zamrzl ve všem:
ve vzpomínkách, snech...
A já vzpomínám,
i když říkali minulost plavat nech.
Nejde to, víš?
Jen tak říci "sbohem",
a sdělit příčinu a důvod
v odstavci strohém.
Pak sbalit kufry
– jeden i druhý –
a s posledním lístkem na vlak
hledat další zítřek chudý.
Protože tak to je,
sedím ve vlaku sám a zlomený,
bez jiskry života,
rodinného zázemí...
Vlak: jako oáza klidu;
potichu plout krajinou,
a vzdávat se života
s myšlenkou jedinou
– přežít.
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
