Tam někde za duhou
stojí skleněný dům,
tam někde za duhou
padá stěny půl.
Já bydlel v tom domě
- tam za duhou
a prázdno čekalo tam na mě,
prázdno a smutek, city na druhou.
Možná, že kdybych...
a nebo ne...
Ptám se, ptám,
co s domem za duhou bude.
Tolik let jsem trávil
tam za duhou,
hrál si s barvami,
pobíhal zahradou,
zasypanou žlutými květy,
i modrou a růžovou.
Ty časy už jsou pryč
a já nikdy nebyl tam znovu,
- tam v domě za duhou.
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
