Až rány smyje voda
a jizvy zahladí déšť,
pak zbydou jen slova pouhá
a otázka, zda-li se mnou jdeš.
A kam? Na kraj světa přeci,
kde slunce nezachází a nevýznamné jsou všechny zbylé věci.
Kde skála je jen kopcem
a moře slanou louží,
tam nacházím se - ztracen
a smrt nade mnou krouží.
Není se čemu divit,
vždyť jsem na pokraji žití,
nemusíš se po mém hrobě pídit,
jsem tam, kde roste černé kvítí.
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
