Vláha hořkých slz
zavlažuje mé srdce,
zaplouvá do jizev
a ty v prach tvoří se.
Pak jako tmel
tuhnou slzy v rýhách
a tvář má rudá
schovává se v hnědých pihách.
Čas uzdravil rozum
a na nic zničil srdce
a mně je záhadou proč když vidím tě, zas bije mi tak prudce.
Vždyť jsi jen matný obraz,
co zkrášloval mi část života
– života, co už nežiji kvůli tobě, takže...
nemám ti za co děkovat.
ČTEŠ
Poetry
PoesíaJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
