Na duši miliony krvavých šrámů,
v mysli obrazy božích chrámů,
kolem sebe spoustu zlámaných opěrných trámů,
nad hlavou noc blížící se k ránu.
Pod dlaněmi zlatavá pole,
mezi lidmi hrát bezvýznamné role,
pocity s myšlenkami v nekonečném kole,
pod sebou útes končící hluboko dole.
Na kraji silnice barva šedá,
na konci světa jen iluze bledá,
vítr chladný z nitra se zvedá,
a bezohledně k hvězdám padá...
ČTEŠ
Poetry
PoetryJako led, co taje v dlani, Jako slunce ženoucí se plání... Přesně takový je můj život - až přespříliš úspěchaný. „Everything I write means a lot to me because it is my head on paper." M. L.
