Street racing

11.

Já vím, já vím a omlouvám se, ale to víte PRÁZDNINY JSOU TADY. Doufám, že vám to tahle kapitola vynahradí :)

"Dobré ráno" usmála jsem se na právě probuzeného Liama

"Co tu děláš?" protřel si oči

"Nejprve jsem volala Paulovi, že chci dovolenou a potom jsem se pustila do lívanců" šoupla jsem před něj talíř

"A ty si jako můžeš jen tak vzít dovolenou?"

"Proč bych nemohla? Paul už mi ji několikrát nabízel. Na rozdíl od ostatních já se volnu spíše vyhýbala a makala v dílně. Třeba jen na svým autě když nebylo co dělat"

"Ježiši, jestli budeš takhle skvěle vařit dál bude ze mě za chvíli kulička" postěžoval si

"Neboj se, takhle to nebude napořád" Když jsme dojedli zakotvili jsme u televize.

"Co budeme dělat?" povzdechla jsem si

"Upřímně? Netuším" vzal si mou ruku do té své a pohrával si s prstama

"Už si se pustil do opravy toho Mustanga?"

"Uhm, ne?"

"A to se mě jako ptáš nebo odpovídáš?" začala jsem smát

"Neprovokuj" pohrozil mi

"Nebo?" drze jsem se usmála

"Nebo si mě nepřej"

"Ale prosím tě" zasmála jsem se, jedním pohybem mě stočil pod sebe a začal lechtat. Sice nejsem moc lechtivá, ale tohle zatraceně lechtá.

"Dost! Prosím, už přestaň" smíchy jsem brečela

"Budeš už hodná?" přestal, ale pořád mě vězní pod sebou

"Tak to ti slíbit nemůžu"

"Jak chceš" začal nanovo, kopala jsem nohama a různě sebou házela. Záhadným způsobem se mi podařilo vykopnout nohu tak, že jsem ho ze sebe shodila. Bohužel mě stáhl sebou a tak jsem přistála na něm obličejem jen pár milimetrů od jeho.

"Tak tohle se nepovedlo" zasmál se

"To teda" usmála jsem se, teď mám tak strašnou chuť ho políbit, ale vždyť jsme si to zakázali. Na druhou stranu už nejsem s Cameronem. Ale ne vždyť jsem čerstvě po rozchodu. Liam jakoby vycítil nad čím přemýšlím a utnul mé myšlenky dřív než jsem stihla něco udělat.

Rukama mě chytil za boky a přitáhl si mě co nejblíž. Pak si mě přetočil pod sebe. Ruce jsem mu položila za krk a užívala si ten nádherný moment.

"Teď už můžem"

"Já vím" usmála jsem se do polibku

"Neměli by jsme to uspěchat. Přeci jen si se teď s ním rozešla. Nevypadalo by to dobře"

"Já vím" pak mě postavil

"Jdeme se mrknout na ten Mustang" váhavě si se mnou propletl prsty, ale když ucítil můj pevný stisk usmál se

"Ještě si vezmu telefon. Včera jsem ho vypla. Zavolám aspoň Bí, že jsem v pohodě"

"A čím si Paulovi volala?"

"Služebním. Tím smíme volat jen Paulovi když se něco děje, proto se z něho zavolat dalo aniž by byl zaspamovanej"

Jen co jsem ho zapla málem zkolaboval z načítání všech těch zpráv a zmeškaných hovorů. Nejvíc se tam objevují Bí a Cameron a párkrát taky Marty, který už snad pochopil co je jeho bratr zač, a pak ještě Harry s Niallem.

"Gigi? Bože, co se stalo? kde si? A tvoje věci? Cameron nám nechce nic říct" zněla zoufale

"Kde jsem? Pryč, daleko od něj. Kde jsou mé věci? Se mnou. A co se stalo? Cameron mě několik měsíců podvádí. Uhm, volala jsem Paulovi a vzala si dovolenou, takže se chvíli neuvidíme"

"Dobře a jsi v pořádku?"

"Já nevím. Mám z toho smíšené pocity"

"Nechceš přijet domů?" naléhala

"Promiň, ale chci být chvíli sama. Nechat si to troch projít hlavou" asi jí radši nebudu prozatím říkat o Liamovi

"Fajn, fajn. Jak chceš"

"Dobře, měj se pěkně Bí"

"Jasně a ty taky. Hlavně se brzo vrať nechci tu být sama holka"

"A co Naty?" prohlásila jsem trochu ublíženě, že zapomněla na naší oblíbenou kamarádku. Neříkám, že je Naty zlá, ale její chování je někdy poněkud zajímavé

"Ty víš jak jsem to myslela"

"Já vím" Liam na mě trpělivě čekal "Hele už budu muset. Brzo se ozvu" rozloučila jsem se a telefon opět vypla

"Tak se na to mrknem" přesunuly jsme se do garáže kde je mustang zaparkovaný

"Vždyť vypadá líp" ukázala jsem na auto stojící přede mnou

"Ehm, jak bych to řek. Tohle dělali kluci. Neříkám, že si auto nedokážu opravit, ale jen takový ty malý závady. Vážnější poškození nám vždy spravoval automechanik" nevině se usmál

"Aha. Tak otevři kapotu a mrknem na to" povzdechla jsem si

"Ok" vystřelil z místa a už zajišťoval kapotu

"Aspoň se od tebe něco naučím" zakřenil se

"A nemělo by to být spíš naopak?" zasmála jsem se

"Asi ano, ale mě to takhle vyhovuje" postavil se těsně ke mě, ale vzhledem k jeho výšce se tyčil nade mnou a zjevně mu to dělalo dobře, že je aspoň v něčem lepší než. Mě to nějak nevadí. Mám ráda svou výšku

"Tak to jsem ráda, že to vím" otočila jsem se k autu a začala si prohlížet škody

"No skočím se radši přeslíct nechci si zamazat oblečení"

"Ženský" povzdechl si Liam

"A tobě radím to samý" radila jsem mu, ale proč by ně samozřejmě poslouchal že? Stačili jsme začít a praskla opálená hadička ze které vystříkl olej.

"Do prdele" začal nadávat když viděl své zaprasený oblečení "To bylo moje oblíbený triko"

"Já jsem ti říkala běž se přeslíct. Né ty si byl zas chytrej tak tady to máš" kdyby pohled uměl zabíjet je už dávno mrtvá. Naštěstí jsem v garáži našla totožnou hadičku a ihned ji vyměnila.

"Všechno vypadá dobře.....zkus nastartovat" poručila jsem Liamovi stále si prohlížejíc vnitřek auta

"Bude to ještě dneska?" nadzvedla jsem obočí

"Já se snažím, ale nechcete to naskočit"

"Tak se na to podíváme" povzdechla jsem si a začala kontrolovat motor. Při pohledu na přetlakový ventil na vstřikovacím čerpadle se mi něco nezdálo. Zašmátrala jsem rukou po ventile. Něco v něm je. Něco co zabraňuje proudění. Vrazila jsem do něj ruku a vytáhla kus nevím čeho každopádně už by to mělo být v poho. Ventil jsem uzavřela a narovnala se.

"Zkus to znovu" Liam poslechl a nastartoval. Tentokrát naskočil, ale běží nepravidelně.

"Co to mu je?" mračil se Li

"Myslím, že budeš potřebovat nové vstřikovací čerpadlo. Napíšu Kevinovy ten mi ho doveze" usmála jsem se

Zbytek dne jsme strávili lakováním a dolaďováním drobností.