Ahoj, ahoj je tu pondělí a sním samozřejmě i nová kapitola! Tak šup šup přečís Lola ;)
Dneska je dílna zavřená takže mám volno. Už se nemůžu dočkat až strávím s ostatníma nějakej ten čas a taky hlavně s chlupáčem. Celý týden jsme měly velkej záhul což znamenal vétší vytížení.
"Chlupáči!" Zakricela jsem na svého mazla
Nemusela jsem ani dlouho čekat a přes okraj postele se převalila velká koule chlupů mě přímo do klína. Omazitee začal olizovat a vrtět ocasem div si ho nevykroutil.
"No ták,dost, to stačí" mírně jsem zvýšila hlas a on hned přestal
"Takhle je hodnej" pochválila jsem ho a z misky na nočním stolku jsem mu dala kokinu
Legíny, tílko a mikina představovalo mé dnešní oblečení. Nijak jsem to nehrotila. Vlasy jsem si jen tak pročesala a nechala rozpuštěné. Lehce řasenka a mohla jsem jít dolů. Celou cestu až do kuchyně mi po boku věrně cupital chlupáč.
"Dobré ráno" pozdravila jsem všechny
"Jak si se vyspala?" Zeptala se mě Anny
"Dobře" usmála jsem se
"Palačinku?" Zeptal se Levi
"Jasně" na snídani jsem spořádala čtyři, konečně začínám přibírat od toho kómatu a jídlo už mi taky víc chutná
"Gí?" zvedla jsem hlavu od televize na kterou jsem se s Anne dívala a podívala se na Drewa
"Venku na tebe čeká překvapení" hodila jsem nechapavej pohled a čekala na to co mi řekne
"Tak pojď" vytáhl mě na nohy
"A řekneš mi co je to prekvapení" zacal se smát
"To by potom nebylo překvapení"
Pred domem čekalo zbrusonové auto presněji Nissan Gtr v zeleno černé barvě
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Teď si ze mě děláte prdel že?"
"Nelíbí se ti?" Posmutněl Levi
"Co? ne! Je nádherný, ale taky pěkně drahý to si nemůžu vzít" zakňucela jsem
"To zase né Boby ho má od jednoho chlápka z Miami a ten mu ho střelil střelil za dobrý prachy"
"Miami?" zeptala jsem se ho jestli jsem slyšela dobře
"Jo z Miami, proč?" zeptal se Levi
"Ale to nic" mávla jsem nad tím rukou a šla jsem blíž k autu
Rukou jsem přejela po lesklém povrchu auta. Lehce to zašustilo. Byl to příjemný zvuk. Po dlouhé době.
"Gigi! Koukej, tohle je tvoje" houkl na mě starší pán. Podívala jsem se naCadillac CTS-V a brada mi klesla až k zemi. "T-t- to je moje?" vykoktala jsem ze sebe "To je tvoje" usmál se Přejela jsem rukou po laku a když to lehce zašustilo pousmála jsem se.
"Dobrý?" Položil mi Drew ruku na rameno
"Dobrý" usmála jsem se a obešla si auto kolem do kola
"Tak co tu máme" zdvihla jsem kapotu a podívala se na tu nádheru
"Šestiválcový vydlicový motor Nissan VR38DETT 3799 cca o 3,8 L. Dvě paralelně zapojená turbodmychadla. Nejvyšší výkon motoru 404 kW to je 550 koní při 6 500 otaček za minutu a 632 při 3 200-5 800 otáčkách za minutu.
Sílu motoru na všechny čtyři kola přenáší dvouspojková prevodovka GR6. Točivý moment přenáší k oběma nápravám dvojice karbonových hnacích hřídelí a to je jen to základní odhadovaná cena je dva miliony. Kluci vy jste asi fakt zblaznily že?" Podívala jsem se na ně pohledem aka Dělate si ze mě prdel?!
"Ale Gí, kolikrát ti budeme vysvětlovat, ze ho Boby má od nějakýho chlápka z Miami a střelil mu to za levno"
"Ségra máš sbaleno?" vběhl do pokoje kudrnáč
"Jasně" přikývla jsem a ukázala na svůj kufr
"Dobře, jakmile naši odejdou můžeme vyrazit" pousmál se
"Není to trochu zbabělý? Utíkat až naši odejdou, proč jim to prostě neřeknem?"
"Moc dobře víš jací jsou. Kdybychom jim to řekly v životě nás nepustí. To už nechceš být automechanička? Chceš se zahrabat někde v kanclíku jako právnička?"
"Nechci" posmutněla jsem
"Tak vidíš. Jednáme správně, v Miami nás čeká skvěly nový život. Život, který si přejeme"
"Jak můžeš vědět, že ja budu automechanik a ty zavodník?"
"Protože to tak cítím" usmál se a odešel pryč
"Miami, Miami, já mám bráchu!" Zakričela jsem
"Co?" Oba se na mě nechapavě podívali
"Že mám bráchu. Nevím sice jak se jmenuje, ale aspoň konečně vím kdo je ten kudrnáč se zelenýma očima. Je to můj brácha" usmívala jsem se od ucha k uchu
"Miami. Když jsme odešly z domu, šly jsme do Miami"
"Hmed zítra rozhodím sítě"
"To si hodmej Drew, ale ta vzpomínka může být několik let stará. Buhví jak dlouho jsme tam zůstaly, jestli vůbec a jestli tam brácha vůbec zůstal" smutně jsem se usmála
"Asi máš pravdu" všichni tři se na mě soucitně podívali
"Nech to být, sice bych si chtěla vzpomenout, ale teď už mám nový život tady svama"
"Si si tím jistá? Třeba by ti mohl pomoc si vzpomenout. Za zkoušku nic nedáš" podíval se na mě Levi
"Dobře tak to zkuste" uvolila jsem se
"A teď projížďka" už s úsměvem mi Drew hodil klíče
Na nic jsem nečekala a posadila se do té krasky. Na místo spolujezdce se posadil Drew a povzbudivě se na mě usmál. Strčila jsem klíček do zapalování a v momentě kdy jsem chtěla klíčem otočit jsem ztuhla.
Všude kolem mě jsou policejní auta. Snažím se jim ujet, ale je tu moc zatáček a tak každou chvíli musím brzdit.
Konečně se mi podařilo jim trochu ujet. Dál uháním nepřehlednými ulicemi a jen se modlím, abych to do někoho nenapálila nebo naopak. Když už se zdá, že jsem z toho venku přichází obrovský náraz zprava. Mé auto udělá pár otoček vzduchem a přistává na střeše. Svět okolo sebe skoro vůbec nevnímám
Pevně stisknu oční víčka k sobě a snažím se tuhle vzpomínku vytěsnit z mé mysli. Když otevřu oči je to pryč. Zatřepu hlavou a konečně nastartuju. Usměju se na Drew a dupnu na plyn. Auto se okamžitě dozjede. Když vyjedeme na okraj města ručička tachometru nebezpečně stoupne. Otevřeným oknem dovnitř proudí vzduch a čechrá mi vlasy. Známý a příjemný pocit se mi rozlévá po celém těle.
Drew se vedle mě jen přihlouple usmívá a já mám po dlouhé době pocit, že jsem zase sama sebou.
