Políbila mě můza a tahle kapitolo byla napsaná na to tata. Tak jsem si řekla nač čekat 😁 Takže tu máte menší bonus 😜
Už týden bydlím s Anne, Drewem a Levim. Ze začátku nám to s Levim trošku skřípalo, ale nakonec jsme to překonaly. Za tu dobu co tu jsem žádné nové vzpomínky nepřišly jen své jméno si pomalu začínám vybavovat Ginger Amelie a nic víc. Ale cítím, že tam něco chybí jen nevím co.
Drew se mě rozhodl vytáhnout dneska ven. Celý týden nedělám nic jiného než sedím doma a seznamuju se s okolím. Prý mě naučí jezdit na skateu. Nevím jestli jsem vám to už říkala, ale podle toho co mi říkal když jsem byla ještě v kómatu tak je prý výborný jezdec.
"Gí?" Nepamatuju si, že by mi takhle někdo někdy říkal, ale líbí se mi to
"Ano" seběhla jsem schodu dolů do kuchyně
"Můžeme vyrazit" usmál se, je na mě hrozně hodný
"Dobře" vyrazila jsem ke dveřím obout si své červené tenisky. Anne mě hned na druhý den odvlekla do obchoďáku a nakoupila mi nové oblečení. Jsem jí za to hrozně vděčná. Chvílama si připadám hrozně trapně. Živí mě, šatí mě a já nemůžu nic dělat.
"Půjdeme pěšky ten park o kterém jsem ti vyprávěl je odtud jen asi dva bloky" podal mi jeden ze svých skateů a sám si jeden vzal
...............................
"Drew, když já nevím" už deset minut jsem se tady s ním hádala
Stojím před skatem a Drew se mě na neho snaží dostat
"Stačí když si na něho jen stoupneš, já tě podržím, neboj"
"Fajn" řekla jsem poraženě. Chytila jsem Drewa za nastavené ruce a postavila se na skate tak jak mi to před chvílí vysvětloval. V nepozorovaný moment mě pustil a já překvapivě nespadla
"No tak vidíš a teď se jednou nohou odraz a jeď" usmál se a sám se rozjel někam pryč
Opravdu se bojím. Přece jen před pár dny jsem ještě ležela v kómatu. Nakonec jsem se odhodlala, zavřela oči a jednou nohou se odrazila a rozjela. Když jsem udržela rovnováhu a nespadla odrazila jsem se znovu a znovu. Do večera jsem jezdila po rovince jako profík. Ale jak říkám jen po rovince na rampy si ještě netroufnu.
.................................
"Hele nech mi tam taky něco!" křikla jsem se smíchem na hnědovlasého kudrnáče se zelenýma očima, který právě baštil zmrzlinu přímo z kyblíku
"Tůdle!" vyplázl na mě jazyk a i s kyblíkem vyrazil pryč
Na nic jsem nečekala a běžela za ním. Seběhl schody do garáže a běžel dál. Proplítal se mezi auty až k zadním dveřím. Když za nimi zmizel s rachotem se zavřely. Dlouho jsem se nerozmýšlela a pádila za ním. Byly tam další schody vedoucí dolů. Pomalu jsem je seběhla a dostala se do další garáže plné luxusních aut.
"Baf!" Ozvalo se z prava, lekla jsem se tak, že než jsem stihla udělat jediný pohyb kudrnáč běžel zase zpět nahoru
........................................
"Jak si se vyspala?" zeptal se mě Levi když jsem došla do kuchyně
"Dobře co ty?" usmála jsem se na něho
"Ušlo to" jen pokrčil rameny a sedl si vedle mě na barovou židly
"Ty Levi, já měla dneska takový divný sen. Myslím, myslím, že to byla vzpomínka" podívala jsem na něho, najednou odložil lžíci a přestal jíst
"A o čem?" Zvědavě se na mě podíval
"O kudrnatém zelenookém klukovi, který mi snědl skoro celou zmrzlinu" uchechtla jsem se
"Myslíš, že je to třeba tvůj kluk či brácha?"
"Nemám tušení. Tohle se mi stalo už jednou. Hned po příjezdu. Myslím, že jsem taky bydlela blízko pláže, protože když jsem ji viděla vybavilo se mi jedno krásné teplé odpoledne strávené s hnědovlasou dívkou právě na pláži. Je to zatím jen druhá taková vize. Vidím pouze tváře a postavy, ale nedokážu říct jak se jmenují nebo co pro mě znamenají" povzdechla jsem si
"Neboj brzo si určitě vzpomeneš" povzbudivě se na mě usmál a pokračoval ve své snídani.
...................................
Druhý týden
Na prkně mi to jde čím dál tím lépe. Už sjedu i pár ramp. S drewem a Levim chodíme do parku skoro každý den. A korát zrovna dneska prší takže jsme zavření doma.
"Gí? Co kdybychom jely zase nakupovat?" přihnala se za mnou Anne
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jestli chceš" pokrčila jsem rameny
"Tak fajn" usmála se a vydala se do chodby pro boty
"Gí?" zastavil mě Drew a podal mi jeho kreditku. Nechápavě jsem se na něho podívala
"Vezmi si" pobídl mě
"Proč?"
"Jdete nakupovat"
"No a?"
"Přeci se nebudeš na Anne jen dívat"
"Ale mě to nevadí, nechci nic nového. Už jste mi toho daly až až"
"Hele princezno......................." a dál už jsem ho nevnímala
"Vstávej princezno" dloubl do mě
"Ještě ne" zabrblala jsem a otočila se na druhou stranu
"Ale no ták" dotyčná osoba mě začala pusinkovat na krku a pomalu se dostávala až k mým rtům. Rychle jsem otevřela oči a usmála se na hnědookého kluka s načesanými vlasy. Jeho dokonalej obličej mě detailně pozoroval.
"Princezno? Děje se něco?" zvážněl
"Miluju tě" přisála jsem se mu na rty
"Gí!" zatřásl se mnou silně Drew
"Co?"
"Byla si úplně mimo"
"Já měla jsem další vzpomínku. Už třetí. Ale vidím jen obličeje. Nedokážu si vzpomenout na jméno nebo kdo to je"
"Dej tomu čas" pousmál se a před nosem mi opět zamával kreditkou
"Fajn, ale až si vzpomenu, všechno ti to vrátím a když ne tak si najdu práci a zplatím ti to"
"Nemusíš, řekněme, že jsem veice dobře situovaný" mrkl na mě
